Petr Beneš: Krystaly v bytě
Číst s telefonem či počítačem po ruce je nebezpečné. Nikoli snad především proto, že by mě od četby odváděly. Když se začtu, nepotřebuji nic jiného. Problém je jinde. Jakmile v nějaké knize narazím na odkaz na knihu jinou, kterou jsem ještě nečetl a nemám ji doma, nedá mi to, abych titul rychle nezadal do vyhledávače.
Když zjistím, že je dostupný, často dokonce i svůdně nafocený jako v nějaké seznamce, většinou neodolám. Protože u několika antikvariátů mám zadány své údaje, u jednoho dokonce i našetřeno za knihy, které jsem tam na oplátku odnesl, stačí opravdu jedno kliknutí a kniha je má.
Čtěte také
Jenže kniha, na niž se odkazoval autor jiné knihy, sama obsahuje povětšině také odkazy, bohužel povýtce ne na tu knihu, která ukázala na ni, aby aspoň jeden směr byl slepý! Osobní odběr, nabídnutý mi v seznamce, je velmi užitečná forma setkání s vyhlédnutou knihou. Dá se spojit s procházkou, která tak má aspoň nějaký účel.
Navíc místa osobního dostaveníčka jsou většinou velmi příjemná. Plná knih a v naprosté většině obsluhovaná příjemnými lidmi. Někde to vypadá jako v nějakém dickensovském starožitníkově krámu: v místnosti se povalují haldy knih, mezi nimiž se téměř nedá projít, vzduch specificky voní, prodejci jsou zakryti kupami papíru; jinde je vše velice účelově a přehledně zorganizované, seznámení a odchod s vyvolenou knihou by tedy mohly proběhnout rychle a bez okolků.
Čtěte také
Bohužel cestou k výdejnímu pultu musím minout systematicky uspořádané regály s nabídkami knih, které jsem určitě neměl v úmyslu koupit. Nikdy neodcházím jen s tou předem řádně vybranou. Jsem jí nevěrný už na samotném počátku vztahu. Cestou domů se většinou stavím v nějaké kavárně, abych si získané tituly prohlédl, seznámil se s nimi, ochutnal je.
Mám na to několik postupů. Například se nejprve podívám ve všech knihách na stránky odpovídající aktuálnímu datu. Podle toho, jak mě zaujmou, pak stanovím pořadí, v jakém knihy budu číst. Nejčastěji ale čtu nejprve vydavatelské údaje a doslov nebo předmluvu a poznámky. Naštěstí pro mě se právě na vysvětlivkách, poznámkách a doslovech poslední dobou dost šetří.
Čtěte také
Z hlediska čtenáře je to velká škoda; pamatuji se, že některé knihy jsem si dříve kupoval hlavně kvůli doslovům či předmluvám. Ale z hlediska vášnivého nákupce knih je jejich absence doslova život zachraňující. Tam, kde v knihách jsou, vyskočí z nich na mě totiž ještě v kavárně další odkazy. Občas se stane (ale to je opravdu mimořádný případ simultánní korespondence poptávky a nabídky), že než dopiji druhé lungo, dostanu mailem výzvu k vyzvednutí právě objeveného pokladu.
S tvrzením, že mi scházející doslovy či poznámky zachraňují život, jsem to možná přehnal. Budiž, život zatím ne, ale životní prostor ano. Můj byt totiž začíná krystalizovat podle mě neznámé mřížky. Tři knihovny nestačí. Více se jich ale na plochu 30 m čtverečních už nevejde. A tak si knihy začínají zabírat prostor po svém.
Čtěte také
Nejprve se na poličce v předsíni, určené původně pro deštníky, parfémy a jinou kosmetiku potřebnou k svěžímu odchodu z domu, asi i klobouky (ty nemám) a čepice, umístili Holečkovi Naši, některé díly v různých vydáních, celkem 15 svazků. Na skříni v kuchyni, nahrazující spíž, a naštěstí dost pevné, začaly vyrůstat sloupce filosofické literatury, chráněné před chladem zdi sebranými spisy Grillparzerovými v pořádné kožené vazbě.
Psací stůl v ložnici jsem se nenaučil používat, čehož využila anglická próza, nejprve spořádaně v jedné řadě. Různá vydání Jamese Joyce se tam ale nedala nacpat ani velkou silou, a tak z řady vystoupila a založila kolmo k ní novou větev. To vše mi připadalo normální. I to, že malá polička určená na květiny, kterým se ale ve tmě mého přízemí nedaří, obrostla Shakespearem a shakespearovskou literaturou.
Čtěte také
Úzko mi začalo být, až když se v koutě u postele vynořila solidní stavba z knih Daniely Hodrové. Vzhledem k tomu, jak se její psaní zmocňovalo všeho, co přišlo do jeho blízkosti, a neustále mutovalo, roubovalo se a zrcadlově zmnožovalo, nevím, zda si ve spánku mohu být jistý životem. Doufám, že rekviem za paní Danielu jsem odsloužil řádně a s úctou. Teď mě ale napadá, že když jsem při přípravě na kázání listoval jejím Hledáním románu, objednal jsem si pár knih. Čekají na mě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka