John Irving: Svět podle Garpa. Tragikomický světový bestseller v podání Michala Bumbálka

Obrovský úspěch Irvingova čtvrtého románu se dal srovnat snad jen se čtenářským třeštěním nad Salingerovou novelou Kdo chytá v žitě o necelých třicet let dříve. Kromě literárních kvalit se o to bezpochyby zasloužila i Irvingova schopnost vystihnout právě ony „spodní víry a spodní výry“ americké společnosti, ze kterých je až dnes hlavní proud: všudypřítomné násilí, především pak sexuální násilí na ženách, feminismus, transsgender problematika, americký sen proměněný v noční můru.

To vše ale nikoli v hyperkorektní a ideové podobě dnešního literárního kánonu, ale jako mimořádně čtivý a zábavný román, kde rychle se měnící hranice mezi realistickým vyprávěním a absurdní černou groteskou vyvolávají jak smích, tak mrazení v zádech. A že ty hranice bude dnešní čtenář cítit možná jinde, to může knize naopak vdechnout nový život.

Příběh nepříliš úspěšného spisovatele (a zápasníka) T. S. Garpa, který se zarputile a pošetile snaží uchránit svou rodinu před nebezpečími světa, tak vypovídá nejen o době vzniku románu, ale i o té dnešní – právě díky tomu, kolik kdysi stěží uvěřitelných scén románu je dnes každodenní agendou. V tom se podobá – abychom zůstali jen u amerického srovnání – například dílům Josepha Hellera, Kurta Vonneguta, nebo z jiného žánru Williama Gibsona.

Romanopisec je doktor, který se zabývá jen smrtelnými případy.

Garp i jeho tvůrce tuší, že spisovatel má jen omezené, ovšem výhradně svoje metody záchrany. Proto rukou společnou píší: „Když začínám psát román, je to jako když se člověk snaží křísit mrtvé. Nebo přesněji: je to, jako kdyby se člověk snažil všechny udržet navěky při životě. I ty, kteří nakonec musí zemřít. Právě u těch je nejdůležitější je při životě udržet. Romanopisec je totiž doktor, který se zabývá jen smrtelnými případy.“

Román Johna Irvinga Svět podle Garpa pro rozhlas upravil Ludvík Němec a natočil režisér Radim Nejedlý s hercem Michalem Bumbálkem.