William Shakespeare: Othello. Tragédie žárlivosti a zrady pro Borise Rösnera

Ke spolupráci vyzvala herce jeho spolužačka z DAMU režisérka Markéta Jahodová. Na otázku, jestli jí obsazení tehdy už vážně nemocného Borise Rösnera nepřipadalo riskantní, odpovídala později takto:

On to ale chtěl dělat! Musela jsem mu slíbit, že počkám, až mu bude lépe, naplánoval si ozařování na večerní časy, aby přes den mohl být s námi, a byl jedním slovem úžasný. Plný síly, energie. Šel do toho naplno, jako by věděl, že už nemá moc času. Saša Rašilov, který v té inscenaci také hrál, a znal Borise z divadla, mi říkal: „To je tisíc procent Rösnera.“

Othello je příběhem vítězného vojevůdce, který se zdá nedotknutelný – dokud se nestane obětí dokonale zrežírované manipulace. Intrikán Jago v něm probudí žárlivost, jež rozleptá Othellovu důvěru, čest i lásku k Desdemoně. Tragédie rozkrývá, jak křehká je lidská jistota tváří v tvář pochybnosti, jak snadno se z rodící se nejistoty stane ničivá posedlost a jak neviditelné může být zlo, které se tváří jako přátelská rada.

V Rösnerově podání je postava Othella v inscenaci zachycena v celé své šíři – jako charismatický velitel s hlubokým smyslem pro čest, ale také jako muž zranitelný, cizinec, který nese stigma „jinakosti“ a touží po bezpodmínečné důvěře. Jeho pád není jen osobní tragédií, ale nadčasovým varováním před silou pomluvy a manipulace.

Boris Rösner v rozhlase

Dlouholetý člen Národního divadla v Praze, oceňovaný pedagog a mimořádně charismatický umělec si dokázal podmanit velká jeviště, filmovou kameru i rozhlasový mikrofon.

Boris Rösner při natáčení v rozhlasu (1987)|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

V rozhlase se uplatnil ve velkých klasických titulech – byl Claudiem v Hamletovi, Prosperem v Bouři, Závišem v Hilbertově Falkenštejnovi, opomenout nemůžeme jeho náčelníka sboru v Sofoklově Králi Oidipovi, Jeronýma Pražského v historické hře Jiřího Horáka Mistr Jeroným nebo titulního Posla v dramatu Viktora Dyka.

Nevyhýbal se ani současným dramatickým textům, za které jmenujme Fraynovu hru o fyzice a odpovědnosti Kodaň nebo shakespearovskou parafrázi Janusze Glowackého Fortinbras se opil.

Přijal také role v několika seriálech – Orwelově dystopickém thrilleru 1984, velkolepé dobové fresce Já, Claudius nebo třídílné dramatizaci Ministerstva strachu Grahama Greena. Nezapomenutelný byl jako polidštěný pes Baryk v šestidílném Psím srdci Michaila Bulgakova. O tom, že do rozhlasu chodil opravdu rád, svědčí i velké množství pohádek a literárních pořadů, ve kterých pravidelně účinkoval.