Pavla Melková

Architektura musí plnit svůj účel, ale může nás také vzdelávat. Tím se stává skutečnou architekturou.Skvělým příkladem je škola od studia Bearth & Deplazes Architekten.

Konečným smyslem architektonické památky není pouze její existence sama o sobě, ale způsob, jakým bude její hodnota působit na člověka, jak zlepší jeho život.

Jaké jsou vlastnosti krajiny, pro které se v ní cítíme dobře? A jak může podobnými vlastnostmi disponovat architektura? Zamýšlí se architektka Pavla Melková.

Máme v geometrických figurách suprematistických obrazů hledat jen čisté abstraktní geometrické vztahy, anebo naopak pocity, emoce či děje?

Jaká je vzájemná inspirace mezi architekturou v České republice a Japonsku? O výstavě Praha – Tokio / Vlivy, paralely, tušení společného referuje architektka Pavla Melková.

Na výstavě Moniky Immrové v Colloredo-Mansfeldském paláci můžeme nacházet, jak tvary soch, v abstraktní a elementární podobě vyjadřují vztahy, které se pod nimi ukrývají.

Před pandemií řada měst řešila dopady turismu na život v nich. Pandemie tento problém dočasně potlačila – brzy se ale vrátí. Je čas znovu přemýšlet o jejich zmírnění.

Vnímání je způsobem naší komunikace s prostředím a odehrává se tedy v jazyce. Jazyce, kterým k nám prostředí promlouvá a jazyce, ve kterém mu rozumíme.

Projekt Pražských židlí a stolků, který vznikl na IPR Praha, ukazuje princip vstřícného gesta ve městě. Příležitost k posezení může proměnit kvalitu veřejného prostoru.

Existence smrti je jedním z určujících rozměrů našeho bytí. A také nejsilnějších emočních a myšlenkových prožitků. Přesto se ji v moderní společnosti snažíme vytěsnit.