Hranice prostoru těla v díle Antonyho Gormleyho. Ke schopnosti porozumět jazyku prostředí okolo nás napomáhá například výtvarné umění
V cyklu o vlivu architektury na lidský život se různými způsoby dotýkáme důležitosti toho, jak architekturu – prostředí okolo nás – vnímáme. Vnímání je způsobem naší komunikace s prostředím a odehrává se tedy v jazyce. Jazyce, kterým k nám prostředí promlouvá a jazyce, ve kterém mu rozumíme. A je to potom tentýž jazyk, který jako architekti do architektury vkládáme. Tento jazyk je ale třeba hledat, poznávat, učit se, vytvářet.
Schopnost vnímání je otázkou citlivosti, a jde ji prohlubovat. Pomoci nám mohou všechny druhy umění, například také výtvarné. Výtvarná díla se často vztahují k prostředí výslovně. Někdy ale rozměr vztahu člověka k okolnímu prostoru obsahují neexplicitně, a potom si ho v nich musíme objevit. Tuto možnost nám nabízí především tzv. imerzivní umění, tedy takové, které počítá s aktivní účastí diváka a jehož sdělení se utváří až skrze naše vnímání, není tedy jednostrannou reprezentací. Je velmi blízké podobnému přístupu v architektuře, který za hlavní cíl architektury považuje život v ní žitý, nikoli objekt sám o sobě.
Výstavy jsou nám už dlouho zapovězené a tak se zatím alespoň ve vzpomínkách, katalozích, virtuálním světě můžeme vracet k těm, které proběhly. V kontextu vnímání prostoru člověkem jsou zajímavé dvě výstavy anglického sochaře Antonyho Gormleyho z poslední doby. Jedna proběhla v domě umění v Českých Budějovicích, druhá v Anežském klášteře v Praze.
Čtěte také
Základním tématem tvorby Antonyho Gormleyho je hledání vztahu mezi vnitřním prostorem těla a vnějším prostředím. Jedním z motivů, který v něm můžeme nalézt, představuje například hledání hranic. Mezi lidskou duší, lidským tělem a prostorem světa.
Tři objekty, které byly vystavené v Anežském klášteře, definují hranice prostoru těla třemi odlišnými způsoby a dohromady reprezentují celý rámec pohledů na toto téma. Dílo Bodyprint vyjadřuje otisk doteku těla s determinací hranic. Dílo Woodblock naopak hranice prostoru těla hledá a ukazuje jejich neurčenost. Objekt Sum pak veškeré meze mezi tělem a okolním prostorem stírá. Připomíná, že tělo je kontinuální, prostupující součástí přírody, země, vesmíru. A že každa fragmentární část, každý odlomek, obsahuje celek.
V dílech jako Edge, z nichž jedno bylo vystaveno právě v Českých Budějovicích, Gormley zpochybňuje fyzikální zákony, stejně jako orientaci místa a naší polohu v něm – tedy základní jistoty vnímání. Prostor našeho života se tak rozšiřuje o zdánlivě nemožné, i zužuje o zdánlivě jisté.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Za úplňku a Vrátka z bambusu. Povídky japonských klasiků
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.



