Architektura reciprocity. Neptejme se, jaká architektura je, ale především, co způsobuje
Na konci jara, v krátkém období otevření kulturních institucí, jsme spolu s Galerií Jaroslava Fragnera uspořádali debatu Manifesty architektury v současnosti, která byla součástí doprovodného programu k výstavě MCA atelieru s názvem Architektura reciprocity. Zároveň vyšla i stejnojmenná kniha. Shodli jsme se, že architekti dnes svojí práci málo komunikují, ať už formou manifestu, či v článcích, knihách. Otázka je, proč nemají tu potřebu. Nebo to po nich ani společnost nechce?
Výstava i kniha jsou z naší strany skutečně jakýmsi manifestem. Toho, jakou roli si myslíme, že by dnes architektura měla ve společnosti zastávat a jak toho dosahovat. Formulovali jsme ho jako obecný přístup, který jsme ale ukázali na konkrétních stavbách našeho vlastního atelieru.
Uvědomujeme si, že každá nová architektura vstupující do stávajícího prostředí do něj něco přináší a zároveň si bere. Nikdy není nevinná. Většinou něčeho ubyde, cosi zmizí, promění se. Zmenší se či ztratí volný prostor, průchod, paměť, sluneční světlo, příroda, vzduch, výhled, ticho. Stejně anebo více hodnot ale také může přibýt. Takže základní tezí manifestu je: „Neptejme se, jaká architektura je, ale především, co způsobuje.“
Současná pandemie, stejně jako klimatické či sociální změny poslední doby, před nás staví množství celospolečenských témat, jejichž řešení vyžaduje širokou spolupráci založenou na vědomí sounáležitosti. A kniha Architektura reciprocity ukazuje důležitost vztahů vzájemnosti nejen ve vztazích architektury vůči lidem a prostředí, ale také v životě společnosti obecně. Může tak být aktuálním příspěvkem k hledání odpovědí na otázky, kterým naše společnost bude čelit.
Jednotlivé typy vztahů reciprocity – respektu, sounáležitosti, komunikace, inspirace, empatie, zodpovědnosti, radosti, paměti, lásky, úspornosti, velkorysosti, pravdy, podpory, otevřenosti, poetičnosti, propojení, vyváženosti a vzdělávání – jsou v knize představeny skrze příklady v životě lidí i společnosti, v různých vědeckých či uměleckých oborech a nakonec také v architektuře samotné. Tyto asociace připomínají, že náš svět je nedílně propojený, že chování člověka určují podobné principy, které existují v přírodě a také že uvažování jakéhokoliv specializovaného oboru lidské činnosti se dnes musí odkazovat jednak k vědomí o celku a jednak k maximálnímu propojení s dalšími disciplínami, v zájmu celku i obohacení sebe sama.
Související
-
Kvalitní řemeslný detail může umocnit zážitek z architektury. Může nás přivádět k podstatě stavby
Na první pohled se možná zdá, že s vnímáním architektury řemeslný detail nesouvisí. Kvalita řemeslného detailu ale může hrát důležitou roli v prožívání architektury.
-
Veřejný prostor jako příběh. Jak navrhovat kvalitní veřejná prostranství?
Veřejný prostor není fyzická forma, ale situace. Situaci tvoří hmoty, děje a lidé. Kulisy, libreto, a herci s diváky v jednom.
-
Architektura po (v) pandemii. Změny v architektuře, ke kterým by postupně docházelo, ale pomaleji
Současná pandemie před nás postavila množství celospolečenských otázek a pravděpodobně akceleruje změny, ke kterým by postupně docházelo i jinak, ale pomaleji.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
