Architektura po (v) pandemii. Změny v architektuře, ke kterým by možná postupně docházelo i jinak, ale pomaleji

Pozitivní by mohla být například skutečnost, že si lidé, díky tomu, že jsou nyní nuceni trávit čas na jednom místě – v jednom bytě, domě, ulici, místě, více uvědomí, jak je kvalita okolního prostředí, pro kvalitu jejich života důležitá. Pak budou jednak více vyhledávat dobrou architekturu a dobré architekty, a jednak se sami o prostředí zajímat a pečovat o něj. K pozitivním dopadům paradoxně může patřit návrat významu fyzického veřejného prostoru. V nedávné době se množily obavy, že lidé budou opouštět fyzický veřejný prostor ve prospěch toho na sociálních sítích. Nyní jsme si vyzkoušeli, jak nám ten virtuální nestačí, a jak bolestně nám schází obyčejný fyzický kontakt.

Bytový dům v Praze: Soukromý prostor k bydlení chytře propojený s veřejným prostorem – skrze společné lodžie a ochozy, otevřené prostory bytů i funkci tělocvičny v přízemí|foto:DAM architekti

Zvýší se potřeba mít v pěším dosahu bydliště vše potřebné, především park. To jenom podpoří teorii města krátkých vzdáleností a diversity, kde je v pěší vzdálenosti dostupná základní škála funkcí, jako například bydlení, školy, práce, kultura, sport – a parky, a která nejen, že vytváří příjemné místo k životu, ale je také šetrná k prostředí, například proto, že zmenšuje nároky na délku infrastruktury.

V řadě témat se nejdřív otevřou či zdůrazní základní otázky prostředí, na které architektura bude teprve pak reagovat. Často se dotýkají nalezení míry mezi extrémy.

Na jednu stranu jsme vháněni do globalizace a přitom stále více vidíme její negativní dopady, což vyvolává na druhé straně útěk do lokálnosti, která se ale může snadno proměnit například v nacionalismus a separatismus. Pandemie nám ukazuje nutnost vyvážení obojího, resp. možná nalezení nového třetího modelu. Schopnost na jedné straně si – zejména v otázce potřeb – vystačit s lokálním, na druhé straně umět přemýšlet a spolupracovat globálně.

Bytový dům v Praze: Soukromý prostor k bydlení chytře propojený s veřejným prostorem – skrze společné lodžie a ochozy, otevřené prostory bytů i funkci tělocvičny v přízemí|foto:DAM architekti

Pro fyzické prostředí je důležité také přirozená míra mezi bezpečím a svobodou. Od jistého bodu jsme vždy ochotni přijmout určitou míru rizik, protože se nechceme vzdát některých svobod žití. Nyní se budeme muset rozhodovat v míře mezi bezpečnou izolovaností a možností sociálního kontaktu ve veřejném prostoru. Podobné je to i s vyvážením mezi výhodami přirozeného způsobu života a vymoženostmi technického pokroku. Pandemie poukázala na už předtím známé nevýhody nepřirozených řešení, jako jsou open space kanceláře, plně klimatizované prostory či vysoké budovy závislé na výtazích.