Nový přechod pro chodce je někdy víc než nový dům. Pavla Melková upozorňuje na zdánlivě drobné změny ve městě

Prostor před Národním muzeem před úpravou|foto:archiv KVP IPR

V loňském roce se na Karlově náměstí, v křižovatce s Resslovou ulicí, kromě jiných úprav, objevily nové přechody pro chodce. Dnes už by nás ani nenapadlo, že ještě donedávna nebylo možné projít z jedné půli parku do druhé po povrchu. Museli jsme sestoupit do podchodu metra, několikrát zatočit, a doufat, že nevyjdeme z podzemí omylem v boční ulici. Křižovatka byla všude lemována červenobílým zábradlím – které lidé stejně přelézali a kličkovali mezi auty a tramvajemi. Protože lidská přirozenost je jít po povrchu, přímo a hlavně neztratit přehled o vizuální a fyzické kontinuitě okolí.

Když jsme v roce 2012 zakládali Kancelář veřejného prostoru na IPR, jedním z prvních problémů, který jsme si vytipovali, bylo právě Karlovo náměstí. Ale zjistili jsme, že už jsou téměř hotové projekty na rekonstrukci tramvajové tratě a také všech signalizací v křižovatkách – které sice počítali s kompletním rozkopáním ulic – ale překvapivě také s jejich návratem do původního uživatelského stavu. Vstoupili jsme do projektů za pět minut po dvanácté a snažili se, posléze i s podporou ve vedení hlavního města, městské části a dokonce i části Technické správě komunikací a Dopravního podniku – organizací, které stavbu měly realizovat, aby do nich byly zahrnuty i úpravy, které dají prostředí lidský rozměr. Trvalo to sedm let kontinuální snahy, překonávání předsudků, byrokracie, technokratického uvažování, lhostejnosti. Je to absurdní – tolik úsilí na tak zdánlivě samozřejmou věc.

Čtěte také

Ochranná role architektury. Jak se projevovala na formě architektury v historii? A jak ji můžeme rozpoznat v současnosti?

A jaké je z něj poučení? Podobným rozhodnutím, například zda někde bude přechod pro chodce, anebo zůstane pouhý rychlejší průjezd aut, by mělo nejprve předcházet vyjasnění upřednostňovaných hodnot. Co chceme? Obytné, přirozenější prostředí? Nebo spíše rychlost a technicistní prostředí? A teprve pak bychom měli hledat nástroje. Zatím se ale začíná diskusemi technickými, argumenty, proč řešení vstřícné pěšímu – tedy nejpřirozenějšímu způsobu pohybu městem – není možné. Přitom, pokud je vůle, tak až na neřešitelné výjimky se nakonec většinou ukáže, že možné je.

V poslední době ale naštěstí podobných záměrů stále více přibývá. Například už realizovaný přechod přes magistrálu u Národního muzea. A chystají se další, v rámci revitalizace náměstí Jiřího z Poděbrad a Vinohradské ulice, v křižovatce Vinohradská Slavíkova, která je dnes podobnou bariérou obehnanou zábradlím, jako bylo Karlovo náměstí.