Chlebíčkáři, knedlíkáři a dojížďáci aneb Panoptikum věčně natřískaných automatů

17. prosinec 2024

Vedle zmíněných labužníků tu byli i další: buřtaři, párkaři, sekaňáci, omáčníci, milovníci majonézových salátů, falešného humra, pivaři, ctitelé tvrdého alkoholu či polívkáři. Tihle všichni, a další a další, se stahovali do (nejen) pražských jídelních automatů. Byli to lidé všech možných povolání, sociálních skupin a věkových kategorií. Automaty – to byl celorepublikový fenomén. Legenda, jejíž duch přežívá dodnes.

A právě na tenhle fenomén si ve svém obsáhlém cyklu Chlebíčkáři, knedlíkáři a dojížďáci posvítili Tomáš Pilát s Josefem Vomáčkou. Pomyslně navštívili nejznámější, dávno zaniklé pražské automaty – Šramotu, Vaňhu, Korunu, Lucernu, Svět, Metro, Černý pivovar, Fénix, Vašatu a Rozvařilovy. Hledali tu jejich (dnes bohužel už zašlou) slávu, a připomněli jejich typické osazenstvo – ať už za nebo před pultem. Třeba takzvané Růženky v Lucerně, cídiče stříbra u Vaňhy, na stejném místě chudinky ryby v obrovských akváriích, které si zákazník vybral živé, nechal připravit a na místě snědl, nebo první československé bezdomovce v automatu Metro.

Automat Černý pivovar na Karlově náměstí v Praze, 1938

Rychle, levně, chutně – a hlavně nenápadně!

Jak taky v cyklu zazní, jedním z taháků automatů byla láce nabízených pokrmů. Najíst a napít se tu dalo za zlomek ceny, kterou jste zaplatili v restauraci. Obsluha byla vesměs příjemná, všechno šlo rychle. V polední pauze jste stihli třeba i několik jídel a sklenic s oblíbeným mokem. A přitom jste si pochutnali.

Zajímavá byla také skvadra, která do automatů chodila – potkat se tu mohli dělníci, úředníci, učitelé, šéfové podniků, vysoce postavení politici, disidenti, estébáci, studenti… Prostě kdo vás napadne. Chudí čekali, co komu zbude na talíři, někteří dokonce otázkou Budete to dojídat? přišli k jídlu dřív, než jste sami chtěli. Češi měli vždycky silné sociální cítění. A všechno bylo nenápadné, lidé tu respektovali soukromí druhých, a pokud jste nechtěli, soused stojící vedle vás u stejného stolu vás vůbec nevnímal. Možná i proto se třeba estébáci se svými informátory nebo vyhlédnutými spolupracovníky scházeli právě v automatech.

Dramatické osudy otců zakladatelů

Zajímavé jsou často i osudy těch, kteří fenomén automatů vytvářeli, tedy zakladatelů a provozovatelů jednotlivých podniků. Dva příklady za všechny. Pan Jaroslav Vašata se vypracoval z nuly, za války schovával atentátníky na Heydricha, byl vězněn Gestapem, které ale na jeho aktivity nepřišlo, po únoru 48 musel emigrovat a zase od nuly vybudoval slavnou restauraci v New Yorku, kde se scházeli jak českoslovenští emigranti, tak i významní představitelé americké politiky a společenského života. A zakladatel věhlasné Rybárny Jindřich Vaňha vlastnil oceánskou flotilu, takže ryby procházely jeho rukama od výlovu až po konzumaci v jeho pražských podnicích.

Pohled do automatu Koruna na Václavském náměstí v Praze, 1963

Připomínky zašlých časů

Dnes si atmosféru nebo, chcete-li, ducha klasických automatů můžeme vzdáleně připomenout v některých sympatických podnicích. Zmiňme třeba Hamr v Záběhlicích či v Braníku, skoroautomat v objektu plaveckého bazénu v Podolí, bufet U Rozvařilů v Bílé labuti nebo Lidovou jídelnu na Těšnově. Klasické automaty to už samozřejmě nejsou, ale buďme rádi i z ně. Můžete si tu dát cokoliv s čímkoliv, a nikdo to neřeší. Stejně jako svého času v automatech.

Spustit audio

Související