Chlebíčkáři, knedlíkáři a dojížďáci aneb Panoptikum věčně natřískaných automatů
Vedle zmíněných labužníků tu byli i další: buřtaři, párkaři, sekaňáci, omáčníci, milovníci majonézových salátů, falešného humra, pivaři, ctitelé tvrdého alkoholu či polívkáři. Tihle všichni, a další a další, se stahovali do (nejen) pražských jídelních automatů. Byli to lidé všech možných povolání, sociálních skupin a věkových kategorií. Automaty – to byl celorepublikový fenomén. Legenda, jejíž duch přežívá dodnes.
A právě na tenhle fenomén si ve svém obsáhlém cyklu Chlebíčkáři, knedlíkáři a dojížďáci posvítili Tomáš Pilát s Josefem Vomáčkou. Pomyslně navštívili nejznámější, dávno zaniklé pražské automaty – Šramotu, Vaňhu, Korunu, Lucernu, Svět, Metro, Černý pivovar, Fénix, Vašatu a Rozvařilovy. Hledali tu jejich (dnes bohužel už zašlou) slávu, a připomněli jejich typické osazenstvo – ať už za nebo před pultem. Třeba takzvané Růženky v Lucerně, cídiče stříbra u Vaňhy, na stejném místě chudinky ryby v obrovských akváriích, které si zákazník vybral živé, nechal připravit a na místě snědl, nebo první československé bezdomovce v automatu Metro.
Rychle, levně, chutně – a hlavně nenápadně!
Jak taky v cyklu zazní, jedním z taháků automatů byla láce nabízených pokrmů. Najíst a napít se tu dalo za zlomek ceny, kterou jste zaplatili v restauraci. Obsluha byla vesměs příjemná, všechno šlo rychle. V polední pauze jste stihli třeba i několik jídel a sklenic s oblíbeným mokem. A přitom jste si pochutnali.
Zajímavá byla také skvadra, která do automatů chodila – potkat se tu mohli dělníci, úředníci, učitelé, šéfové podniků, vysoce postavení politici, disidenti, estébáci, studenti… Prostě kdo vás napadne. Chudí čekali, co komu zbude na talíři, někteří dokonce otázkou Budete to dojídat? přišli k jídlu dřív, než jste sami chtěli. Češi měli vždycky silné sociální cítění. A všechno bylo nenápadné, lidé tu respektovali soukromí druhých, a pokud jste nechtěli, soused stojící vedle vás u stejného stolu vás vůbec nevnímal. Možná i proto se třeba estébáci se svými informátory nebo vyhlédnutými spolupracovníky scházeli právě v automatech.
Dramatické osudy otců zakladatelů
Zajímavé jsou často i osudy těch, kteří fenomén automatů vytvářeli, tedy zakladatelů a provozovatelů jednotlivých podniků. Dva příklady za všechny. Pan Jaroslav Vašata se vypracoval z nuly, za války schovával atentátníky na Heydricha, byl vězněn Gestapem, které ale na jeho aktivity nepřišlo, po únoru 48 musel emigrovat a zase od nuly vybudoval slavnou restauraci v New Yorku, kde se scházeli jak českoslovenští emigranti, tak i významní představitelé americké politiky a společenského života. A zakladatel věhlasné Rybárny Jindřich Vaňha vlastnil oceánskou flotilu, takže ryby procházely jeho rukama od výlovu až po konzumaci v jeho pražských podnicích.
Připomínky zašlých časů
Dnes si atmosféru nebo, chcete-li, ducha klasických automatů můžeme vzdáleně připomenout v některých sympatických podnicích. Zmiňme třeba Hamr v Záběhlicích či v Braníku, skoroautomat v objektu plaveckého bazénu v Podolí, bufet U Rozvařilů v Bílé labuti nebo Lidovou jídelnu na Těšnově. Klasické automaty to už samozřejmě nejsou, ale buďme rádi i z ně. Můžete si tu dát cokoliv s čímkoliv, a nikdo to neřeší. Stejně jako svého času v automatech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Nepříjemná ústřice. Josef Kemr a Stella Zázvorková v komedii o nečekaném vyústění služební cesty
-
Deník zloděje. Autobiografický příběh padlého anděla Jeana Geneta
-
Peter Karvaš: Sedm svědků. Detektivka ve hvězdném obsazení otevírá otázky po občanské odpovědnosti
-
Molière: Misantrop. Komedie o tom, jak je těžké mít rád lidi
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.