Kdysi plné života a radosti, dnes jen zříceniny. Smutné konce pražských plováren na Vltavě

Cyklus, který vysílá Český rozhlas Vltava v pořadu Mozaika, řadu takových plováren připomene. Autor seriálu Tomáš Pilát oslovil jejich znalce, odborníka na architekturu, historika a taky pamětníka Josefa Vomáčku, a společně se vypravili na místa těch nejslavnějších. Braník, Barrandov, Zlíchov, Podolí, pražské ostrovy, Letná, Holešovice, Vyšehrad… Tady všude bylo možné se vykoupat. Většina plováren vznikala v devatenáctém století, další vlna pak přišla za první Československé republiky. Plavci měli velký výběr.

Čtěte také

Koupaliště na pražských potocích, rybnících a přehradách. U některých nenajdeme ani jejich zbořeniště, jiná žijí dodnes

A stejně, jako měly různé osobnosti našeho společenského, politického a kulturního života své oblíbené kavárny, měly i oblíbené plovárny. Cyklus nám připomene třeba to, kam se chodili koupat herci Josef Kemr, Vlasta Fabiánová či Karel Höger, zpěváci Josef Zíma a Eva Pilarová, a s tím, které vltavské plovárny měl nejraději, se svěří i Josef Vomáčka.

A ještě jedna připomínka: mimo jiné i na Žofíně se rodila česká kinematografie. Jan Kříženecký na zdejší plovárně natočil v roce 1898 velmi zábavný film plný pohybu – Výjev z lázní žofínských. A snímek Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne nás zavádí na bývalou Občanskou plovárnu. I o tom je ve vltavském cyklu věnovaném zaniklým pražským plovárnám na Vltavě řeč.