Filmař Jan Kříženecký zemřel před sto lety. Byl dítětem své doby

12. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Smích a pláč, kopie fotografie Jana Kříženeckého

Jubileum úmrtí jednoho z průkopníků české kinematografie Jana Kříženeckého (zemřel 9. února 1921) vybízí k ohlédnutí za jeho odkazem. Jedním z takových počinů je i cyklus, který vysílá Český rozhlas Vltava ve své ranní Mozaice. Připravil ho Tomáš Pilát a jako hlavního hosta pozval filmového historika Jiřího Angera z Národního filmového archivu.      

„Kříženeckého dílo nejde odmyslet od překotné doby přelomu 19. a 20. století. Technický pokrok přinášel společenské, ekonomické i kulturní změny a zároveň inicioval nové způsoby vidění, cítění, vnímání. Kinematograf tohle všechno vytvářel a současně přístupnou formou zprostředkovával publiku,“ říká Anger. Dodává, že Jan Kříženecký byl dítětem své doby. Technikou a novými vynálezy byl fascinován natolik, že jim částečně obětoval i svoje štěstí. Traduje se, že zemřel v chudobě a zapomnění, a do jisté míry je to pravda, na druhou stranu ale stál u zásadních okamžiků počátků českého filmu a nejen filmu.

Žil v jistém privilegiu, kterého by bez svého původu, a taky své pozici na Městském stavebním úřadu, dosáhnout nemohl.
Filmový historik Jiří Anger

Jan Kříženecký ve třiceti letech

Jedním z fenoménů bouřlivé doby byly průmyslové výstavy, které prezentovaly výdobytky techniky a nové vynálezy, a ukazovaly, jak se s nimi jednotlivé země dokázaly vypořádat. Právě tyto výstavy Kříženeckému změnily život. Hlavně tři z nich: Jubilejní zemská výstava v roce 1891, Národopisná výstava českoslovanská v roce 1895 a Výstava architektury a inženýrství v roce 1898. Na té třetí, která se konala na pražském Výstavišti, se zrodil status Kříženeckého coby filmového průkopníka. S Josefem Františkem Pokorným tu zřídil pavilon pojmenovaný Český kinematograf, a s filmy, ať už zahraničními nebo svými, tu sklidil velký úspěch. Pro lidi to bylo naprosté novum. Film byl sice brán spíše jako pouťová atrakce a stával se „pouze“ součástí širších varietních nebo kabaretních pásem, nicméně získával stále pevnější půdu pod nohama.

Kinematografické dostaveničko, kopie fotografie Jana Kříženeckého

Vltavský cyklus sleduje i další Kříženeckého osudy, jeho dráhu fotografa a kinaře, věnuje se technice, se kterou filmař pracoval, konkrétním snímkům, a připomíná jeho spolupracovníky, kteří bývají neprávem opomíjeni. Jiří Anger mluví i o výzkumu, využití a zpřístupnění Kříženeckého filmů. „Chceme se k nim vracet ne jako k úžasným uměleckým průkopnickým dílům, ale jako k archivním artefaktům, do kterých se vpisuje historie, estetika, technologie i celkový společenský vývoj,“ uzavírá filmový historik.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.