Trápí vás Příliš krátká telomera? Jak na ni, radí autorská inscenace o fenoménu biohackingu
Chcete zůstat věčně mladí, výkonní a vitální? Přechytračit biologické hodiny a držet svůj život zase pevně v rukou? Libeňské Divadlo pod Palmovkou sice neumí zastavit proces stárnutí, ale už se v něm docela dobře orientuje. Hostující režisér Jan Mikulášek obsadil do satirické komedie Příliš krátká telomera herecké duo Barbora Kubátová a Jakub Albrecht.
Co je to telomera, co to znamená, když je příliš krátká, a co si s tím pak počít? Co všechno oba herci do tvůrčího procesu museli investovat? A co se vlastně v inscenaci stává terčem satiry? Inscenace se opírá jak o vědecké pokusy s prodlužováním života, tak o návody influencerů, jak efektivně ovládat vlastní biologické procesy. Jestli ale ve finále jde o komedii, nebo spíš existenciální drama, na to si musí odpovědět divák sám. „Když vezmu monolog člověka na sociální síti, který i můžu brát vážně, a pak ho dám na jeviště, tak na tom jevišti působí najednou trošku jinak… některé dvě věci vedle sebe najednou můžou působit třeba paradoxně,“ říká Jakub Albrecht a Barbora Kubátová ho doplňuje: „Honza Mikulášek ale nechtěl, abychom se tomu tématu vysmívali nebo ho parodovali, protože by to bylo hrozně snadné a ten problém existuje v této republice i celosvětově, takže jsme se tomu vysmívat určitě nechtěli.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
