Jak navrhovat kvalitní veřejná prostranství? Nejdříve se zabývat tím, jak je lidé budou užívat, a teprve potom jejich podobou

16. únor 2021

Když navrhujeme podobu veřejného prostranství, nepřemýšlíme v první řadě o fyzické formě, ale o tom, co se v jeho prostoru všechno může dít? Co by tam lidé rádi dělali? Jaký je potenciál místa? K jakým zážitkům výchozí prostředí inspiruje? Kdo jsou lidé, kteří v něm budou žít? Jakou roli na kvalitě bytí v něm zde může sehrát architektura? Jaké jsou realistické možnosti jeho užívání a s tím související financování, udržitelnost a údržba?

Situace je příběh. Ten, který se odehrává v daném okamžiku, a ten nesený pamětí – člověka, nebo místa samotného. Jako situaci – jako příležitost k příběhům – jsme vytvářeli například Komenského náměstí v Praze.

Náměstí se nachází na hraně původního Žižkova a panelové výstavby, v místě plošné demolice staré čtvrti v sedmdesátých a osmdesátých letech. Propsala se zde ideologie komunistické společnosti, která neměla ráda paměť a netoužila po veřejném prostoru, kde by se lidé svobodně setkávali. Místo se stalo zanedbanou neobytnou střechou podzemních krytů. Poté se do něj otiskla ještě éra adorace automobilismu, která zkázu dokonala, a bývalé náměstí se na desítky let stalo živelným parkovištěm.

Revitalizace Komenského náměstí v Praze na Žižkově, MCA atelier, Pavla Melková, Miroslav Cikán

Nově zrevitalizované náměstí je jako krajina. Průchozí všemi směry a v každém místě nabízí téma k pobývání pro všechny skupiny lidí – maminky s malými dětmi, starší generaci, studenty, lidi jdoucí do práce. Před školou vznikl obývací pokoj, prostor orámovaný schody k sezení, divadlo každodenních činností i místo pro koncerty, setkání, debatování, učení, čekání na sebe, odpočívání. Ve zpevněné ploše prorostlé trávou (řádky připomínají linky notové osnovy) se nachází kašna – kamenné a vodní kruhy se odvíjí od symbolu pramene poznání a odkazují na J. A. Komenského. V dolní části jsou nové travnaté kopce pro ležení, válení sudů, výhled. Travnaté obliny připomínají českou krajinu – zmenšené hory, kde J. A. Komenský navždy opustil Čechy. V celé ploše vidíme pobytová hnízda: stolů, lavic, židlí – pro práci na počítači, čtení, povídání, piknikování, hraní šachů. A také plochy her: mlat pro petangue, kuličky, skákání.

Revitalizace Komenského náměstí v Praze na Žižkově, MCA atelier, Pavla Melková, Miroslav Cikán

Ředitel hudební školy Filip Magram, který se na náměstí dívá z oken své pracovny, říká, že nové náměstí v něm někdy vyvolá nepřekonatelnou chuť otevřít okno a zahrát do něj na trombón. A mimo jiné oceňuje skutečnost, že zatímco dříve studenti vyšli z budovy a okamžitě zamířili doleva nebo doprava a u školy se nezdržovali, nyní zůstávají na náměstí, takže i když školu opustí, jsou s ní vlastně pořád propojeni – jsou v jejím doteku.

Antonín Kučera, kterému v době otevření bylo sedm let, bydlí za rohem a přes náměstí chodí do školy. A jeho rodiče si od doby nového náměstí prý musí nechávat na cestu víc času, protože během ní potřebuje pokaždé proběhnout kopečky a další lákadla.

autor: Pavla Melková
Spustit audio

Související