Jak navrhovat kvalitní veřejná prostranství? Nejdříve se zabývat tím, jak je lidé budou užívat, a teprve potom jejich podobou
Když navrhujeme podobu veřejného prostranství, nepřemýšlíme v první řadě o fyzické formě, ale o tom, co se v jeho prostoru všechno může dít? Co by tam lidé rádi dělali? Jaký je potenciál místa? K jakým zážitkům výchozí prostředí inspiruje? Kdo jsou lidé, kteří v něm budou žít? Jakou roli na kvalitě bytí v něm zde může sehrát architektura? Jaké jsou realistické možnosti jeho užívání a s tím související financování, udržitelnost a údržba?
Situace je příběh. Ten, který se odehrává v daném okamžiku, a ten nesený pamětí – člověka, nebo místa samotného. Jako situaci – jako příležitost k příběhům – jsme vytvářeli například Komenského náměstí v Praze.
Náměstí se nachází na hraně původního Žižkova a panelové výstavby, v místě plošné demolice staré čtvrti v sedmdesátých a osmdesátých letech. Propsala se zde ideologie komunistické společnosti, která neměla ráda paměť a netoužila po veřejném prostoru, kde by se lidé svobodně setkávali. Místo se stalo zanedbanou neobytnou střechou podzemních krytů. Poté se do něj otiskla ještě éra adorace automobilismu, která zkázu dokonala, a bývalé náměstí se na desítky let stalo živelným parkovištěm.
Nově zrevitalizované náměstí je jako krajina. Průchozí všemi směry a v každém místě nabízí téma k pobývání pro všechny skupiny lidí – maminky s malými dětmi, starší generaci, studenty, lidi jdoucí do práce. Před školou vznikl obývací pokoj, prostor orámovaný schody k sezení, divadlo každodenních činností i místo pro koncerty, setkání, debatování, učení, čekání na sebe, odpočívání. Ve zpevněné ploše prorostlé trávou (řádky připomínají linky notové osnovy) se nachází kašna – kamenné a vodní kruhy se odvíjí od symbolu pramene poznání a odkazují na J. A. Komenského. V dolní části jsou nové travnaté kopce pro ležení, válení sudů, výhled. Travnaté obliny připomínají českou krajinu – zmenšené hory, kde J. A. Komenský navždy opustil Čechy. V celé ploše vidíme pobytová hnízda: stolů, lavic, židlí – pro práci na počítači, čtení, povídání, piknikování, hraní šachů. A také plochy her: mlat pro petangue, kuličky, skákání.
Ředitel hudební školy Filip Magram, který se na náměstí dívá z oken své pracovny, říká, že nové náměstí v něm někdy vyvolá nepřekonatelnou chuť otevřít okno a zahrát do něj na trombón. A mimo jiné oceňuje skutečnost, že zatímco dříve studenti vyšli z budovy a okamžitě zamířili doleva nebo doprava a u školy se nezdržovali, nyní zůstávají na náměstí, takže i když školu opustí, jsou s ní vlastně pořád propojeni – jsou v jejím doteku.
Antonín Kučera, kterému v době otevření bylo sedm let, bydlí za rohem a přes náměstí chodí do školy. A jeho rodiče si od doby nového náměstí prý musí nechávat na cestu víc času, protože během ní potřebuje pokaždé proběhnout kopečky a další lákadla.
Související
-
Architektura po (v) pandemii. Změny v architektuře, ke kterým by postupně docházelo, ale pomaleji
Současná pandemie před nás postavila množství celospolečenských otázek a pravděpodobně akceleruje změny, ke kterým by postupně docházelo i jinak, ale pomaleji.
-
Nový přechod pro chodce je někdy víc než nový dům. Pavla Melková upozorňuje na drobné změny ve městě
V poslední době se v ulicích měst, občas, nenápadně, objeví změny. Neoslňují formální estetikou, zato dokáží zpříjemnit lidem každodenní život.
-
Ochranná role architektury. Jak se projevovala na formě architektury v historii a dnes?
Když se snažíme poznat, jak architektura ovlivňuje náš život, můžeme se na konkrétní stavbu dívat například s elementární otázkou: Jakou roli pro člověka hraje?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
