Jak rozmluvit památku. Důvodem pro ochranu pamětihodností je jejich kulturní obsah
Primárně musíme zachovat hmotnou podstatu architektonických památek, která nese obsah. To ale samo o sobě vždy nestačí. Konečným smyslem památky není pouze její existence sama o sobě, ale způsob, jakým bude její hodnota působit na člověka. A potenciál tohoto zlepšení by měl být hlavním vodítkem v rozhodování o tom, které památky, a také jak, chránit. Dále je potřeba zapojit je do přítomného života a jejich kulturní význam dál aktivně rozvíjet přidanou hodnotou současnosti.
Jedna z možných cest vychází ze samotného významu památek, tedy předání informace o minulosti pro přítomnost a budoucnost. Aktivní pojetí ochrany znamená tuto informaci najít, identifikovat jejího nositele, ochránit ji, zhodnotit a nalézt způsob, jak ji sdělit člověku a společnosti. Můžeme pak mluvit o komunikativní památce.
Jako příklad můžeme uvést Památník Jana Palacha ve Všetatech, od MCA atelieru. Úkolem architektury zde bylo předat sdělení uložené v oběti Jana Palacha. Specifické na této realizaci je, že architektura zde hovoří pouze skrze sebe sama, pomocí symbolů vložených do vztahů architektonického prostoru, nikoli skrze vložené umělecké či historické exponáty.
Novou podobou památníku prolínají dva charaktery jazyka. Jazyk informativní, působící v rozumové rovině a jazyk z oblasti smyslů, citů, emocí, duše. Ten první zastupují reálie obsažené v historické expozici v novém muzejním pavilonu. Mluví skrze historické texty, exponáty, dobové fotografie, filmy. Druhý – rodný dům – promlouvá slovy metafor, symbolů, a asociací vložených do jazyka nové architektonické intervence.
Příklad jiného druhu je revitalizace domu v Horní Světlé. Dům určený pro bydlení je z hlediska smyslu a charakteru řeči, jiným typem stavby než veřejná budova. Všechny vrstvy stavby jsou stopou příběhů, účelem domu v dané etapě počínaje a osudem obyvatel konče. Cílem poslední obnovy bylo kromě záchrany objektu vytvoření jeho nové role v životě lidí, pokračování příběhu.
Dům hovoří prostřednictvím materiality, formami doteku jednotlivých materiálů, způsobem interakce domu s okolní přírodou. Vnímáme obejmutí kulatého dřevěného madla dlaní, bosé chodidlo čtoucí hrubost kamínků v povrchu betonu, spáry ochozených starých prken a přechod na hladký povrch nové dřevěné podlahy, přilnutí zad k odhalené kamenné zdi. Při stoupání po schodech zažíváme průhled vertikálou: louka, les, nebe.
Související
-
Domy se mohou učit od krajiny. A když jsou pozornými posluchači, smějí se stát její součástí
Jaké jsou vlastnosti krajiny, pro které se v ní cítíme dobře? A jak může podobnými vlastnostmi disponovat architektura? Zamýšlí se architektka Pavla Melková.
-
Architektura, která neohraničuje prostor, ale vytyčuje místa pro kontinuální vztahy a děje
Jaká je vzájemná inspirace mezi architekturou v České republice a Japonsku? O výstavě Praha – Tokio / Vlivy, paralely, tušení společného referuje architektka Pavla Melková.
-
Vztahy se propisují do tvaru. Objekty na výstavě Moniky Immrové Tříbení vedou dialog s okolím
Na výstavě Moniky Immrové v Colloredo-Mansfeldském paláci můžeme nacházet, jak tvary soch, v abstraktní a elementární podobě vyjadřují vztahy, které se pod nimi ukrývají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
