Jak rozmluvit památku. Důvodem pro ochranu pamětihodností je jejich kulturní obsah

17. srpen 2021

Mozaika

Primárně musíme zachovat hmotnou podstatu architektonických památek, která nese obsah. To ale samo o sobě vždy nestačí. Konečným smyslem památky není pouze její existence sama o sobě, ale způsob, jakým bude její hodnota působit na člověka. A potenciál tohoto zlepšení by měl být hlavním vodítkem v rozhodování o tom, které památky, a také jak, chránit. Dále je potřeba zapojit je do přítomného života a jejich kulturní význam dál aktivně rozvíjet přidanou hodnotou současnosti.

Památník Jana Palacha ve Všetatech, realizace MCA atelier – Miroslav Cikán, Pavla Melková

8 fotografií

Jedna z možných cest vychází ze samotného významu památek, tedy předání informace o minulosti pro přítomnost a budoucnost. Aktivní pojetí ochrany znamená tuto informaci najít, identifikovat jejího nositele, ochránit ji, zhodnotit a nalézt způsob, jak ji sdělit člověku a společnosti. Můžeme pak mluvit o komunikativní památce.

Památník Jana Palacha ve Všetatech, realizace MCA atelier – Miroslav Cikán, Pavla Melková|foto:Ester Havlová, MCA atelier

Jako příklad můžeme uvést Památník Jana Palacha ve Všetatech, od MCA atelieru. Úkolem architektury zde bylo předat sdělení uložené v oběti Jana Palacha. Specifické na této realizaci je, že architektura zde hovoří pouze skrze sebe sama, pomocí symbolů vložených do vztahů architektonického prostoru, nikoli skrze vložené umělecké či historické exponáty.

Novou podobou památníku prolínají dva charaktery jazyka. Jazyk informativní, působící v rozumové rovině a jazyk z oblasti smyslů, citů, emocí, duše. Ten první zastupují reálie obsažené v historické expozici v novém muzejním pavilonu. Mluví skrze historické texty, exponáty, dobové fotografie, filmy. Druhý – rodný dům – promlouvá slovy metafor, symbolů, a asociací vložených do jazyka nové architektonické intervence.

Příklad jiného druhu je revitalizace domu v Horní Světlé. Dům určený pro bydlení je z hlediska smyslu a charakteru řeči, jiným typem stavby než veřejná budova. Všechny vrstvy stavby jsou stopou příběhů, účelem domu v dané etapě počínaje a osudem obyvatel konče. Cílem poslední obnovy bylo kromě záchrany objektu vytvoření jeho nové role v životě lidí, pokračování příběhu.

Dům hovoří prostřednictvím materiality, formami doteku jednotlivých materiálů, způsobem interakce domu s okolní přírodou. Vnímáme obejmutí kulatého dřevěného madla dlaní, bosé chodidlo čtoucí hrubost kamínků v povrchu betonu, spáry ochozených starých prken a přechod na hladký povrch nové dřevěné podlahy, přilnutí zad k odhalené kamenné zdi. Při stoupání po schodech zažíváme průhled vertikálou: louka, les, nebe.

autor: Pavla Melková