Význam okamžiku přítomnosti. Architektura, která neohraničuje prostor, ale vytyčuje místa pro kontinuální vztahy a děje

8. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bastion u Božích muk

Protože architektura vždy vzniká nejen na pozadí společenských událostí, ale je i jejich odrazem a svým způsobem se na nich i spolupodílí, je tato výstava vlastně i o propojeních mezi společenskými atmosférami, způsobem přemýšlení a vnímání.

Aktuální inspirací může být akcent na přítomný okamžik, který se v architektuře odráží například ve významu každého detailu – kterých je ale o to méně, stejně jako ve schopnosti nabídnout nám skrze sebe vnímání přítomnosti času a místa. Důležitost umění prožívat přítomný okamžik jsme si v uplynulém roce intenzivně uvědomili – náhle se nám omezil prostor v čase, aktivitách i místech a zůstali jsme odkázání právě na přítomnou chvíli, na jedno místo, na svůj vnitřní svět.

Anebo neohraničenost prostoru architektury, s minimem pevných stěn, která pouze vytyčuje místo pro vztahy a děje. Prostor je v ní propojením – jednotlivce s ostatními lidmi, vnitřního prostoru s venkovním prostředím, s přírodou. Tato filosofie neohraničené architektury nám ukazuje i další témata, například umění obývání minimálního prostoru, nyní tak aktuální – jak z důvodu nedostupnosti bydlení ve městech, tak i z hlediska šetrnosti vůči prostředí. V době rozmachu individualismu je inspirativní i přístup, který v katalogu popisuje Sakurai Jošio: „Zdejší obyvatelé vytvářejí jednotnou komunitu bez pevných hranic. Toto intimní pojetí přerůstá z obydlí do exteriéru a vítr naopak vane zvenčí dovnitř, aby osobní nároky dále zmenšil a ,rozfoukal‘.“

Výstava ukazuje množství prací japonských a českých architektů a výtvarníků. Téma významu okamžiku a neohraničenosti je možné ukázat například na domu Zen House od architektů Petra Stolína a Aleny Mičekové. Dva minimální úzké rovnoběžné kvádry, z lehké konstrukce, mezi sebou svírají volný zelený pruh prostoru a otevírají se do okolí. Kontinuum prostoru, kde pokračování do výšky je rovnocenné rozvíjení v rovině – jak jsme obvykle zvyklí. Vše prolíná; hmotné i nehmotné, konstrukce, příroda, věci, světlo, pohyb, lidská přítomnost – vše se stává kontinuem a reálně malý prostor je najednou téměř nekonečným. 

Zen-Houses

Stejně tak na příkladu Bastionu u Božích muk, jehož autorem je MCA atelier. Objekt, který vlastně není domem, postaveným ze stěn v prostoru, ale spíše prostorem z okolního prostoru vyřezaným, zčásti z hloubky země, zčásti z nebe, ze světla. Nemá žádné zdobné detaily, přesto je plný vjemů, asociací, významů, jejichž nositelem je pouze sama architektura a okolní prostředí. Odrazy světla, přirozená materialita postavená do role vyprávějícího detailu, vědomí přechodu z podzemí do prostoru světla, pohyb od větru.

autor: Pavla Melková
Spustit audio

Související