Pocity ukryté za geometrickými vztahy. Jaký je postoj mezi emocemi a geometrickými formami v architektuře?

22. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Výstava Malevič – Rodčenko – Kandinskij a ruská avantgarda, v Jihočeské Alšově Galerii na zámku Hluboká

Výstava Malevič – Rodčenko – Kandinskij a ruská avantgarda v Jihočeské Alšově Galerii ukazuje ucelený soubor avantgardního ruského umění z počátku 20. století. A jedním z jejích vrcholů jsou suprematistické abstraktní geometrické malby, především Malevičův obraz Suprematismus.

Kdybychom se zeptali diváků, zda v obrazech suprematistů vnímají spíše formální hru čistě na téma geometrických vztahů, anebo v nich vyvolávají pocity – jako klid, pohyb, tíže, lehkost – poučený divák, znalý východisek suprematismu, bude hledat druhou variantu, velká část lidí možná uvidí spíše onu hru geometrických tvarů.

Kazimir Malevič, Suprematismus, z výstavy: Malevič – Rodčenko – Kandinskij a ruská avantgarda, v Jihočeské Alšově Galerii na zámku Hluboká

U Maleviče je vnímání světa na pocitovém základě cestou návratu k přírodní prapodstatě, kterou člověk ztratil vytvořením vlastního světa předmětnosti. Sám říká: „Pocity, které v člověku ožívají, jsou silnější než člověk sám… Musí za každou cenu ven – musí přijmout tvar – musí být sděleny nebo uloženy. Letadlo vzniklo jen z pocitu lehkosti … z pocitu letu…  Tím, že pocit hledal tvar – formu. Neboť letadlo nebylo postaveno proto, aby převáželo obchodní dopisy z Berlína do Moskvy, nýbrž proto, aby následovalo neodolatelné puzení formujícího pocitu ,rychlosti‘.“

Přítomnost pocitů, jako východisko pro tvorbu, ale i pro vnímání uživatelem, je polemické téma i v architektuře. V historii moderních architektonických směrů, je řada takových, které přítomnost emocí, pocitů, vnějších významů a asociací, výslovně zapovídají, jako například konstruktivismus či funkcionalismus, kde forma má vyjadřovat pouze logiku funkce, konstrukce či materiálu.

Husův sbor, architekt Pavel Janák, rekonstrukce MCA atelier

Na příkladu těchto teorií, podobně jako třeba u suprematismu, můžeme vidět dogmatičnost, v níž se určitá věc definuje skrze negativní vymezení vůči něčemu druhému a sugeruje nám dojem, že obé se navzájem vylučuje a my si musíme vybrat jedno nebo druhé. Což je často vymezení umělé a někdy i škodlivé. Většinou totiž platí, že ony dvě věci mohou existovat současně, aniž by to ubíralo na významu a jasnosti jedné či druhé.   

Lze to ukázat například na vzniku tzv. emocionálního funkcionalismu, který se objevil v době pozdního funkcionalismu. Za jeho představitele se uvádí třeba Janákův Husův sbor na Vinohradech. Zatímco na začátku formování konstruktivismu Karel Teige připouštěl pouze přísně vědeckou architektonickou práci, „jejíž metodou může být pouze konstruktivismus, a nikoli poetismus“ a „stavba nesmí být básní“, později funkcionalističtí a konstruktivističtí architekti v praxi poznali, že bez roviny pocitů, emocí a prožívání, se neobejdou ani oni, ani uživatelé jejich staveb. Přesto původní dogma nepřehodnotili, a snažili se do něj rovinu emocí implantovat.

autor: Pavla Melková
Spustit audio

Související