Alena Zemančíková: Sdílení

29. duben 2022

Když se tak dívám z okna, jak pro samá auta už není kam zaparkovat, přemýšlím o sdílení. To je slovo, jehož význam se časem proměnil a tak si říkám, jestli mu správně rozumím. Sdílení nehmotných věcí, jako jsou informace nebo fotky, je mi jasné. Ale jak se vlastně sdílí třeba auto? Když mi své auto půjčí třeba bratr, je jasné, že vrátit nesmím auto s prázdnou nádrží, zablácené a poškozené.

Ale bratr mi nebude účtovat podíl na povinném ručení ani částku za přezouvání letních a zimních pneumatik nebo výdaje za technickou kontrolu. Já si ovšem taky tímto způsobem půjčím auto jen zcela výjimečně. Ale to sdílení by mělo být každodenní  praxe.

Čtěte také

Hledám příklad, kdy jsem se s nějakým sdílením setkala a jak to fungovalo dlouhodobě a bez konfliktů. A přišla jsem jenom na jeden příklad z minulosti. Byla to naše domovní prádelna v čase, kdy nebyly automatické pračky a kdy jsme měli prádelnu v domě a k ní i dvě sušárny a mandl. V prádelně bylo několik bazénů, kotel na vyváření, prkenný stůl a obrovská bubnová pračka. Uprostřed betonové podlahy kanálek na odtok vody.

Nezbytná byla soustava hadic, teplá voda tekla z kohoutku. Velké prádlo v téhle prádelně byla opravdu velká věc, přehazovat bidlem z vařící vody v kotli bílá prostěradla do pračky bylo i nebezpečné. Prádlo v pračce se pralo postupně podle barevnosti a špinavosti, napřed bílé, předem vyvařené, naposledy pracovní a naše všelijak uválené tepláky, modré a černé. Přisypávala se soda (dodnes v křížovkách „přísada na praní“), namáčelo se den předem v NAMU, pralo v Žabce.

Čtěte také

Na máchání žádná mechanizace nebyla, povlaky a další těžké kusy se prostě musely prohnat vodou v bazénu ručně a pak naskládat do ždímačky, která, když se jí náplň nezdála, divoce skákala a tloukla na poplach. Vyprané prádlo se věšelo na šňůry před domem nebo do sušárny. Mandlování úhledně završovalo celou operaci, která, když si to člověk dobře zorganizoval a venku vanul příznivý vítr, se dala stihnout za jedno odpoledne. Nakonec bylo nutné prádelnu uklidit, vybrat vodu z kotle a popel z topeniště, vysadit z pračky buben a vypustit a vytřít nádrž, spláchnout podlahu hadicí a prohlédnout, jestli někam nezapadl kapesník nebo ponožka.

Měli jsme s bratrem kupodivu velké prádlo rádi, matka nám ho kompletně svěřovala, zatímco jsme bojovali v prádelně, vařila oběd a pekla štrúdl. Připadali jsme si jako Jack London, taky jsme hleděli eliminovat zbytečné pohyby a zpívali si k tomu country písničky. Nakonec jsme v bazénu pořádně vykoupali našeho foxteriéra, který se mohl radostně oklepat, aniž by na něj hned někdo hodil deku. Půlden prádlem strávený nebyl ztracený.

Čtěte také

Co bylo otravné: klíče od prádelny a dalších prostor vydával domovní důvěrník pan Šedivý. Pořadí člověk zapsal do sešitu, ale pro klíč musel zazvonit u něj v přízemí a po dokončení velkého prádla zase osobně klíče vrátit. Pan Šedivý kontroloval stav prádelny později a sám. To jsme považovali za zákeřné a báli jsme se toho. Také jsme se báli nahlásit poruchu, protože pan Šedivý se při tom tvářil, jako by člověk věc zničil úmyslně a dlouze na člověka pohlížel, než hlášení přijal. Za použití prádelny se zvlášť nic neplatilo, bylo zahrnuto v nájemném. Pan Šedivý za své domovní důvěrnictví taky nebyl placen, odměnou mu asi byla moc nad ostatními nájemníky, zřejmě leccos leckam hlásil, nejen nutnost oprav, o nějaké důvěře bych rozhodně nemluvila.

Prádelna asi nebyla v pravém slova smyslu sdílená, spíš jen společná pro omezený okruh uživatelů.

Čtěte také

V dnešní terminologii slovo sdílení znamená, že člověk věc využívá anonymně spolu s mnoha dalšími, které nezná, nemusí se o věc starat a nemá k ní žádnou zodpovědnost ani vztah. Co je však zásadní – sdílení se praktikuje on-line. Stačí se dobrat příslušné aplikace, zaplatit, ofotit občanku a řidičák a pak už si sdílený – třeba elektromobil – člověk podle plánu najde, odemkne mobilem a jede. Nemusí tankovat ani dobíjet ani auto umývat a uklízet, ale pochopitelně platí za to, že to někdo udělá. Auto je samozřejmě pojištěné. Je to nový způsob podnikání a budeme ho čím dál víc využívat s tím, jak se postupně sžijeme s používáním těch nejrůznějších mobilních aplikací a způsobů placení, k nimž také cítím generační nedůvěru a odstup. A až se oprostíme od přesvědčení, že nejlepší je mít všechno svoje. Má to své zádrhele, jako všechno. I sdílená vozidla  musí někde parkovat. A musí fungovat internet.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.