Alena Zemančíková: Broumovské textilní impérium
Město Broumov za posledních dvacet let dokázalo ožít kulturou a stát se turistickým cílem. Mimo sezónu, kdy se kulturní Broumov zavře do zdí kláštera a nevychází, ale vystupuje do popředí Broumov průmyslový. Továrna Veba tvoří architekturou svých budov opozici k baroknímu klášternímu monumentu, obzvlášť na starých vedutách.
Podél řeky Stěnavy až do Olivětína je celá ulice lemovaná jejími zaměstnaneckými domy z první republiky, z klášterní terasy je dobře vidět sídliště z 30. let zvané Polákovy domy a i v okolních vsích, třeba v Martínkovicích, jsou vedle okázalých statků skromné dělnické domky.
Čtěte také
Továrna Veba byla založena už roku 1856 Benediktem Schrollem, kterého zachytil Alois Jirásek ve svých vzpomínkách takto: „A ten zakladatel Schroll Benedikt byl prostý tkadlec, který zpočátku vozil plátna na trakaři.“ Benediktův syn Josef se stal už velkotovárníkem, získal šlechtický titul a před továrnou v Olivětíně stojí na vysokém sloupu jeho busta. Její kopie byla pořízena a instalována v altánu v broumovském městském parku, který nese jeho jméno. V tradici podnikatelů 19. století i továrník Schroll byl zvelebovatelem města, známým svým dobrým vztahem k zaměstnancům.
Naproti městskému úřadu je na domě poutač a na něm stojí: „Veba obléká Afriku“. Obléká ji speciální technikou tkaným brokátem s originálními vzory, a jde o Afriku západní, frankofonní. V některé zemi (jako například v Mali) propukne politický převrat a občanská válka, je to zajímavý, i když ne úplně stabilní trh pro výrobky s vloženou tradiční dovedností a vysokou přidanou hodnotou. Textilní továrna, která přežila vpád levného textilu na globální trhy, je pro město terno, vysoká deviza a důležitý zaměstnavatel. Práce u stavů ovšem vyžaduje speciální kvalifikaci, kterou si musí Veba zajišťovat sama.
Čtěte také
Dělnické domy textilní impérium sice potvrzují, ale jen historicky. Domy už nepatří továrně a až na malé výjimky ani městu a jejich soukromí majitelé s nimi často hospodaří tak, že v nich vznikly vyloučené lokality. Bydlí v nich lidé, kteří nejsou ani kvalifikovanými pracovníky pro Vebu, ani se nehodí k turistickému a kulturnímu ruchu. Odvrácená strana života v Broumově pro sebe hledá řešení.
Průmyslové a sociální dějiny se s dějinami kláštera od 19. století příliš neprotínaly. Jeden moment jsem ale objevila. Klášter od roku 1950 sloužil jako internační tábor nejprve pro řeholníky a pak pro řádové sestry. Když v 50. letech skoro čtvrtina dosídleného obyvatelstva z Broumova zase odešla za lépe placenou a společensky preferovanou prací v těžkém průmyslu, nastal v textilní továrně nedostatek pracovních sil. Do výroby bylo tehdy zapojeno 50 řeholních sester, a to nejen u strojů, ale i v účtárně a administrativě. Pracovaly ve vězeňském režimu.
Čtěte také
Sestry, které v Broumově zemřely, leží na hřbitově u cenného dřevěného kostela. Jsou pohřbeny ve starých německých hrobech, často je jich v jednom hrobě uloženo několik, šedé sestry, sestry dominikánky, na desce jen řeholní jméno a příjmení a letopočty od roku 1952 až do 80. let. Jejich hroby působí – ani nevím, jak to říct – snad povzbudivě v tom smyslu, že na poslední cestu nepotřebujeme žádnou dekoraci. Hřbitov je na kopci, kde v předjaří vane ledový vítr, před nímž se člověk mezi hroby neschová. A tak ho napadne, že tehdy, v 50. letech, se možná v dílně u žakárských stavů nebo v kanceláři továrny sestry alespoň ohřály, než je po šichtě do studených cel kláštera odvezli vězeňským náklaďákem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
