Nina Rutová: Muchomůrka jarní

Tytéž houby, které rostou na Vysočině, rostou i jinde, je možné, že se příběh z lipnického lesa odehrává i u vás na Šumavě, v Brdech, v Krkonoších nebo v Klánovickém lese kousek za Prahou.

Čtěte také

Nina Rutová: Jak naše ves přišla o koláče

Po zimě touží mnoho lidí po čerstvých houbách a pak prý seberou vše, nač přijdou. Žena, která donedávna po saunování lehávala roztoužená na sněhu a snila, chodí už zase do lesa jen v lehké haleně, která obnažuje její ruce až k ramenům, z šortek koukají bílá lýtka i stehna, snubní prsten nosí na řetízku kolem krku, prsty na rukou jsou mírně nateklé nebo ztloustly během zimního nicnedělání.

On chodí občas s ní, ale nemají se už rádi a vědí to. Tušení se proměnilo v jistotu, ale stále si ještě lžou. Připadá jim nemožné, aby po tolika letech ujišťování o nezrušitelném svazku před Bohem, po letech krásných slov, milování a budování, si řekli pravdu, která oba bolí.

Dívají se na sebe očima vyhaslýma. Z žhavých uhlíků nezbyla jediná jiskérka, která by ještě oživila druhého, vzplál plamen, zahořel celý les. Chodí vedle sebe a každý si myslí na své, tedy na druhého, kterého ztratil. Zdá se navždy.

Čtěte také

Nina Rutová: Vzpomínky na Velikonoce

Nechtějí se rozejít a přece tuší, že musí, že není jiná volba, oba ale tu chvíli oddalují. Cosi nepojmenovatelného je ještě stále nutí lnout k sobě navzájem.

A v takové chvíli, na slunné stráni jako stvořené pro milence, kteří se milují, podlehnou sobě navzájem. Ona už zase vypadá, jako když jej má ráda, on vypadá, jako když miluje ji. A nikdo, snad ani Pán by nepoznal, že je to lež. Po rychlém vzplanutí přichází už zase jen chlad, mrtvolné ticho, kterého se oba bojí.

Nazítří muž, který nechce promluvit jako prvý, nevydrží ten domácí chlad. Je jaro. Vezme košík a vydá se do lesa. Na zteřelém pařeze najde Jidášovo ucho, jedno, druhé, třetí… A na stráni, na té louce, na tom místě posledního milování, podívejme – vyrostl žampion. Ovčí nebo hajní? Na obou si naposledy pochutnal jako mladík.

Čtěte také

Nina Rutová: Moje Řecko v horách

Zralý muž – zkušený houbař, odstranil pochvu, odstranil prsten, z nutkání zvláštního i klobouk oloupal na místě, kde ještě předevčírem líbal bílé nohy své ženy výš a výš, nevědouc, proč to dělá.

Žena se nad první jarní snůškou hub zaradovala, připomněla jí dávné chvíle důvěrností i důvěry a spoléhajíce na svého muže, zdatného houbaře, nakrájela houby do jarní polévky. Ochutnávala tak dlouho, až se v křečích začala svíjet v kuchyni a muž hned po ní.

Po zimě touží mnoho lidí po čerstvých houbách a seberou pak vše, nač přijdou, píše se v atlase jedovatých hub.

Milovat budeš ženu svoji a ona tebe, až za hrob.