Jan Bělíček: Přežít Žižkov plný alkoholu, drog a chaosu

Zavádí nás žižkovskou Ohradu a její blízké okolí, kde vstupujeme přímo do života v autentickém undergroundu, který si už pod nánosem idealizace nedokážeme dost dobře představit.

Čtěte také

Jan Bělíček: Hanba jsou ti druzí. Případ Gisèle Pelicot

Autorka popisuje své vyrůstání na samotném sociálním dně uprostřed husákovského Žižkova, který je plný alkoholu, drog, ale především lidí traumatizovaných a zničených normalizačním autoritářstvím. Tito lidé hledají nějakou cestu ven z tehdejšího marasmu a utíkají se k hudbě, spiritualitě, marihuaně, výstřednostem a nekonečným večírkům s co nejnižším rozpočtem. Takovým člověkem byla i Táňa Leixnerová, která sice pocházela z komunistické rodiny, ale studium lékařství nedokončila a postupem času se ocitla v prostředí společenských vyvrhelů, kteří nechtěli své sny podřídit vůli Ústředního výboru KSČ.

Táňa se obklopovala talentovanými i méně talentovanými hudebníky, zpěváky, tanečníky, básníky a spiritualisty, kteří hledali svou cestu ke smyslu života navzdory celospolečenským očekáváním. Přestože byla jejich hnací sílou svoboda a touha po jiném typu bytí, drtivá většina z nich své ideály a sny utopila v drogách a alkoholu.

Čtěte také

Jan Bělíček: Topolův groteskní portrét pražské inteligence

Vypravěčka Marie Zelbová se svým bratrem si ovšem tento styl života dobrovolně nezvolili a museli v tomto prostředí vyrůstat, což mělo radikální vliv na jejich následný život. Z jejího bratra se stala ikona pražských drogových dealerů, protože začal užívat a prodávat pervitin v hodně raném věku. Jeho život bohužel nedopadl vůbec dobře.

Pro čtenáře a čtenářky narozené v Praze nebo v Praze dlouhodobě pobývající přináší kniha fascinující vhled do ulic a míst, která dobře znají, ale která v sobě přesto skrývají naprosto neuvěřitelné příběhy. Všem ostatním pak poskytuje unikátní vhled do odvrácené strany jedné epochy, na níž většinou vzpomínáme v úplně jiných kontextech a perspektivách. Je to kniha o lidech zlomených pozdní normalizací, kteří chtěli žít svobodně a bez kompromisů i v časech, kdy to bylo opravdu velmi těžké.

Čtěte také

Jan Bělíček: Všechny ty domy bez východu

Tento až existenciální nihilismus a sebedestruktivní vzdor vůči systému, který těmto lidem narýsoval úplně jinou životní dráhu, než by si přáli, měl ovšem poměrně zničující vliv především na příbuzné a nejbližší těchto bohémských „androšů“. Autorka tyto negativní stránky života v dobrovolném exilu na společenském dně rozhodně nezamlčuje. Z jejího vyprávění zároveň úplně jednoznačně nevyplývá, jestli své matce Táně lehkovážný přístup k životu vyčítá, nebo jestli jí tato svébytná svoboda naopak nepřitahovala. Pravdou bude nejspíš obojí.

V předgentrifikační Praze Marie Zelbové si podávají ruce zloději, bohémové, opilci, drogově závislí a společně kolem sebe rozviřují události plné násilí, myšlenkových excesů a zkratů, nepořádku a chaosu. Tak dnešní Praha, která patří mezi nejbohatší a nejbezpečnější města současné Evropy, už rozhodně nevypadá. Většina lidí by si zřejmě návrat takové metropole ani nepřála. Z textu Táňa, Praha 3, Žižkov k nám ovšem prosvítá chudé, chaotické a pulzující město v trochu omšelých kulisách přelomu osmdesátých a devadesátých let, které má svoji specifickou přitažlivost. Právě tuto nepopsatelnou a skoro zapomenutou atmosféru jedné doby nám její próza dokonale zpřítomňuje.