Pavel Molek: Křižovatky. Původní drama přiblíží osud Aloise Kříže, symbolu kolaborantství za protektorátu

Když je nepřítel v zemi, slušný muž kariéru nedělá, praví jisté úsloví. Původní rozhlasová hra Pavla Molka přibližuje životní cestu Aloise Kříže (1911), rozhlasového redaktora, jenž vešel do obecného povědomí jako symbol válečného kolaborantství.

Příběh za tímto symbolem odhaluje složitější osud člověka, kterého zásadně determinovaly poměry meziválečného Československa, který propadl obrovskému zklamání po Mnichovu a u něhož kolaborace nebyla výsledkem oportunismu, ale došlo k ní postupně a z přesvědčení. Z aktivistického novináře průměrných kvalit se stal oddaný služebník nového režimu s mimořádnou mocí, platem i společenským statusem.

Křížova životní cesta je zrcadlena v jiném osudu – jeho vrstevníka a pozdějšího rozhlasového spolupracovníka, hlasatele Zdeňka Mančala (1913), symbolu Pražského povstání. Oba prošli vojenskou službou, oba se v mládí zabývali sportem, ale zatímco Mančal začal po nástupu protektorátu intenzivně spolupracovat s odbojem, Kříž psal pro Vlajku.

Oba nastoupili do rozhlasu v průběhu války – každý však z jiného důvodu a s jiným přesvědčením, přesto byl Mančal v rámci své hlasatelské činnosti mimo jiné nucen číst za mikrofonem Křížovy fašistické glosy. Jejich osudy se pak zásadně protnuly při povstání, kterého se Mančal stal hlasem, zatímco Kříž se přidal k Němcům.

A paradoxem jsou i jejich osudy poválečné – Kříž byl v roce 1947 odsouzen a popraven, hrdina povstání Mančal dostal v roce 1948 tři roky a cestu do uranových dolů…

Rozhlasové Křižovatky mají podobu přiznaně fiktivního dialogu o zásadních i dílčích rozhodnutích, před kterými stáli dva příslušníci válečné generace, jejichž osudy se protnuly v protektorátním rozhlase. Inscenaci připravil režisér Petr Mančal, kterého s rozhlasovým hlasatelem pojí vzdálené příbuzenství.