Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány

Román Alexandra Dumase ml. (1824–1895) Dáma s kaméliemi vyšel v Paříži r. 1848. Velkým triumfem se stala divadelní adaptace románu: dramatizace byla uvedena poprvé v divadle Vaudeville dne 2. února 1852. Italský skladatel Verdi napsal na úspěšný námět operu Violetta ossia la Traviata, která byla poprvé uvedena na jedné benátské scéně v březnu r. 1853.

Dumas mladší osobně znal kurtizánu Marii (vl. jm. Alphonsinu) Duplessisovou (1824–1847), které ve svém díle vytvořil jakýsi nesmrtelný pomník. Jakkoli byl román inspirován skutečnými zážitky, jde v příběhu především o oblíbené téma romantismu: téma kurtizány vykoupené láskou a smrtí.

Markéta Gautierová, která je přímo zosobněním rozkoše, stojí v neřešitelně rozporném postavení mezi milencem a bohatým mužem, který ji vydržuje. Do tohoto vztahu zasáhne postava, která začne tahat za nitky příběhu: otec jejího milence, který kvůli cti rodiny zničí vratké štěstí milenců. Markéta, která se od určité chvíle stává symbolem oddanosti, pak po otcově zásahu umírá zoufalstvím a recidivou zákeřné nemoci.

Autobiografické prvky vystupují zejména v úvodu textu (dražba, první setkání v divadle), zbytek příběhu je fabulací: Dumas ml. nezvládl poměr se slavnou kurtizánou ani psychicky, ani finančně, a opustil ji – otcův zásah je tedy románovou fikcí. Když pak spisovatel navštívil po smrti Marie Duplessisové její byt při dražbě, pod dojmem vzpomínek a po četbě vzájemné korespondence napsal román, zachycující částečně vlastní zkušenost, ale především svou představu o ideální lásce, kterou si oba přáli prožít.

Román způsobil skandál, chorobná bledost se stala módou, kamélie se záhy stala nejvyhledávanější květinou žen. A. Dumas ml. si byl vědom toho, že úspěch a sláva časem pominou. Roku 1894, rok před svou smrtí, napsal do dopisu jednomu příteli: „Bylo by třeba vědět, zda budoucnost, daleká budoucnost, potvrdí úspěch mého díla...“