Povídky ze Sardinie italské spisovatelky Grazie Deleddové, nositelky Nobelovy ceny za literaturu

Už od svého dětství byla Grazia obklopena výjimečným prostředím a pozoruhodnými příběhy. Vyrůstala na Sardinii na konci 19. století a tato životní zkušenost byla pro její literární tvorbu určující. V klidu svého římského bytu se později rozpomínala na příběhy plné tragiky a vášní, které jako malá slýchala.

Otevřené dveře

Šimon Barca žil zhýralým životem, až ho jeho strýc farář vyhnal z domu. Teď mu navíc hrozí vězení za zfalšovaný podpis na směnce. Šimon se kaje a s dojetím vzpomíná na šťastné dny svého dětství. Ve vzpomínkách se mu vybaví i truhlička s penězi, kterou strýc ukrývá ve svém pokoji pod podlahou…

Onesto a Návrat

V povídce Onesto se mladá žena prochází po hrázi přístavu a při setkání se shrbenou stařenkou a místním rybářem si vyslechne příběh dávné lásky a křivdy. I další povídka Návrat z výboru Ztracený chlapec má v sobě hořkost ze ztracené lásky. Constantino Fadda čeká na příchod ženy, která ho opustila. Její návrat s sebou ale přináší jen starou bolest.

Nový člověk

Po svatbě se Grazia Deleddová ze Sardinie odstěhovala do Říma a zde, vždy dvě hodiny, jak si přesně vymezila ve svém denním programu, vzpomíná, sní a píše. Povídku Nový člověk situovala do Nuora, svého rodiště. Mladá Annarosa čeká na návrat svého milého, který odešel do Terranovy za prací, aby vydělal dostatek peněz a mohl si Annarosu vzít.  

Manželka, Lichvář

V povídkách italské spisovatelky Grazie Deleddové bouří lidské vášně. Sama autorka žila poklidným životem v Římě, jako spořádaná manželka a matka. Ve svých představách, a poté i v literární tvorbě, se ale často vracela na rodnou Sardinii. Tento na konci 19. století v mnohém ještě prastarý svět se svými zvyky a tradicemi jako by se nejtragičtěji zobrazoval v milostných příbězích. Láska vášnivá a ze společenských nebo majetkových důvodů nenaplněná, láska zrazená a mstěná, to všechno jsou motivy, ke kterým se Deleddová v povídkách stále vrací.

Je tomu tak i v příběhu nazvaném Manželka. Mladá žena nedokáže ovládnout svou žárlivost a stane se vražedkyní. Štěstí nečeká ani pár v další povídce Lichvář, kde se mezi milence postaví jejich původ, majetek, tradice a hrdost.

Zavřené dveře

Nešťastné Manuellině Cabrasové týden před chystanou svatbou umírá matka. Navíc přichází dopis od jejího snoubence, ve kterém plánovaný svazek ruší. Syrový příběh o lásce a umírání, o skrývané bolesti i naději se tak jako většina autorčiných próz odehrává na Sardinii. Českému čtenáři ale může svou atmosférou připomínat povídky Jana Čepa, jehož bratr Václav také tento text přeložil.

Grazia Deleddová není složitý zjev literární: psát je pro ni stejně přirozené a nutné jako dýchat, jako snít.
Alena Hartmanová v úvodu výboru povídek Ztracený chlapec