Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě

Před 400 lety se v Paříži narodil herec, divadelní principál a především komediograf Jean Baptiste Poquelin známý pod jménem Molière. Po Shakespearovi se objevil dramatik, jehož dílo jako by představovalo samostatnou kapitolu, ne-li rovnou epochu divadelních dějin, která navíc zůstává dodnes živá nejen pro francouzské publikum. U příležitosti výročí vznikla v Českém rozhlase nová inscenace snad nejznámější Molièrovy komedie Lakomec. V titulní roli Ivan Trojan.
Premiéru poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Pětiaktová hra v próze, jejímž hlavním hrdinou je lichvář a chorobný lakomec milující více než kohokoli z bližních svoje peníze, byla napsána v roce 1668. Dnes patří k nejoceňovanějším Molièrovým hrám, ale v době svého vzniku velký ohlas nevzbudila. I když hrál titulní roli sám autor, který si v komických úlohách uměl získat přízeň obecenstva, dosáhl Lakomec v Palais Royal pouhých dvaceti repríz. Obliba komedie přišla až později, dnes patří k nejuváděnějším autorovým hrám a jméno hlavní postavy se stalo synonymem pro lakomého člověka.
Podobně jako dříve napsaný Tartuffe je i Lakomec dramatem jedné rodiny. A také komedií charakterů, ve které děj i situace slouží k tomu, aby vyjevily ve vší nepatřičnosti a směšnosti nezvladatelnou neřest hlavní postavy. Vdovec Harpagon, otec dvou dospělých dětí Kleanta a Elišky, je posedlý hromaděním peněz, zároveň je přesvědčený, že ho o ně chce každý připravit. Navenek se tedy snaží vystupovat jako chudák a stejně lakomý je i co se týče výdajů na domácnost a potřeby svých dětí. Neúnosná rodinná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se Harpagon rozhodne dceru a syna vyvdat a oženit proti jejich vůli, protože sám plánuje sňatek s o mnoho let mladší dívkou. Zdá se, že otec má všechny prostředky k tomu, aby prosadil svou, jenže je zasažen na nejcitlivějším místě, když se mu ztratí doma ukryté peníze.
Čtěte také
V českém prostředí byla hra patrně poprvé provedena v roce 1884 amatérským spolkem v Železném Brodě, na jeviště Národního divadla v Praze Lakomec poprvé vstoupil roku 1885 v režii Josefa Šmahy a překladu Jaroslava Vrchlického. V roce 1898 se hlavní role poprvé zhostil herec Jindřich Mošna. V dobových ohlasech se můžeme dočíst chválu jeho vynikajícího výkonu. Umělci, kteří přišli po něm, měli v každém případě nesnadný úkol a byli se svým předchůdcem srovnáváni. Lakomec je jednou z her, která jakoby se vždy zcela proměňovala podle obsazení a interpretace hlavní postavy, jiný byl tedy Molièrův Lakomec Františka Filipovského, jiný Miloše Kopeckého nebo třeba Borise Rösnera (abychom připomněli jen některé herecké představitele).
mujRozhlas – audioportál Českého rozhlasu se vším, co chcete poslouchat.
V rozhlasovém archivu byl Lakomec dosud k dispozici v nastudování režiséra Jiřího Rolla z roku 1973 se Stanislavem Neumannem jako Harpagonem. Teď přichází se svou verzí režisér Lukáš Hlavica, který zvolil text v překladu Vladimíra Mikeše. Titulní postavu nabídl Ivanu Trojanovi, spolu s ním si v inscenaci zahráli Filip Kaňkovský, Klára Suchá, Ondřej Brousek, Anežka Šťastná, Dana Černá, Petr Lněnička, Václav Vydra, Jaromír Meduna, Jiří Knot a Jiří Maryško.
Související
-
Na Vltavě připomínáme 400 let Molièra
Harpagoni jen tak nezmizí. Věděl to už dramatik sedmnáctého století, který jim dal ono jméno. Čtyři sta let od narození Molièra teď připomínáme na Vltavě.
-
Nejposlouchanější hry a četby na Vltavě
Nenechte si ujít exkluzivní hry a četby s prodlouženou dobou poslechu.
Nejposlouchanější
-
Marcel Proust: Swannova láska. O ničivé síle lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení
-
Gaius Suetonius Tranquillus: Životopisy císařů. Náhled nejen do soukromí římských vládců
-
Georges Rodenbach: Mrtvé Bruggy. Mistrovská novela belgického autora
-
Josef Pohl: Kdo je mým soudcem? Jiří Holý v roli muže, který čelí vlastnímu rozsudku
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.