Sandra Silná: Letnice

Zkusila jsem si udělat takovou malou anketu o tom, jak kdo Letnice vnímá. Prvně se ptám syna mé kamarádky v mladším školním věku. Chvilka váhání a pak slyším: „Hmmm, six seven?“ Což je ve výsledku spíš nejistá otázka než odpověď. Zaužívaný obrat poslední doby, six seven, šest sedm, neznamená vlastně vůbec nic, ale zkuste se na něj zeptat dětí nebo vnoučat, jistě ho budou znát a neváhají jej použít takřka kdekoliv a v jakýchkoli souvislostech.

Čtěte také

Sandra Silná: Robotický hlas

Ptala jsem se tedy dál, dětí na druhém školním stupni: „Hmm, je to něco s létem?“ Ups, těsně vedle. Pravda, Letnice někdy spadají téměř do letního vegetačního období, neboť jsou pohyblivým svátkem, ale ani tady se teenageři netrefili.

A s dospělými, řekněme si to narovinu, to nebylo o mnoho lepší. Asi bych vám měla říct, proč se nad tím ale vůbec zamýšlím. Důvodem je hlavně fakt, že vnímám, jak mezi námi lidmi roste polarizace. Jako bychom byli napříč společností buď tým Sparta, nebo Slavie, sem tam ještě možná Bohemka, ale jinak nic moc mezi. A to ať se jedná o otázky politické, sociální nebo třeba klimatické, polarizace nabývá mnohdy dost jasných rozměrů a leckdo si ve veřejném prostoru, ať už skutečném, nebo virtuálním, nebere servítky.

Čtěte také

Sandra Silná: Deník

Svatodušní svátky jsou v čase liturgického roku dobou, kdy podle dávné tradice zachycené v Písmu svatém lidé díky darům Ducha, který na ně sestoupil, dokázali překonat tehdejší rozkoly a rozdělení. Nechci nijak idealizovat fakt, že dávní pisatelé pro nás zachytili v Písmu zkušenost, kdy si protichůdné tábory najednou rozuměli. Ne proto, že by si mysleli totéž, ubili se argumenty, nebo jedna strana vyvraždila druhou, ale protože se dokázali navzájem slyšet, i když mluvili každý jinak, svým jazykem.

A tak si prosím třeba tipněte, v souvislosti s Letnicemi, co je těmi sedmi „dary“ ducha, o které bychom možná měli i dnes, ať už jsme věřící nebo ne, ve společnosti usilovat? Moudrost. Rozum. Rada. Síla. Umění poznání. Zbožnost. A bázeň Boží.

Čtěte také

Sandra Silná: Lidský rozměr

Možná to zní trochu starosvětsky. Ale když tyhle pojmy na chvíli odložíme jako „náboženské termíny“ a zkusíme je přeložit do dnešní řeči, najednou ožijí. Moudrost jako schopnost nenechat se strhnout první emocí. Rozum jako snaha věci opravdu pochopit, ne jen rychle odsoudit. Rada jako ochota naslouchat druhým. Síla jako vnitřní pevnost, která se nemusí dokazovat křikem. Poznání jako otevřenost učit se nové věci. Zbožnost: možná bychom dnes řekli úcta k tomu, co nás přesahuje. A bázeň Boží? Snad vědomí, že nejsme středem vesmíru, že moje JÁ má TY a k němu se vztahuje, bez něj je ne snad nic, ale rozhodně míň.

Když se na to podíváme takhle, nevypadají Letnice jako zapomenutý či nepochopený, opomenutý svátek bez volna. Spíš jsou pro nás něco jako nenápadná výzva. Ne změnit svět. Ale změnit způsob, jak v něm jsme.

Čtěte také

Sandra Silná: Bociany

Možná nezačneme velkými gesty. Možná jen tím, že v rozhovoru nepřerušíme druhého. Že si dovolíme říct „možná se mýlím“. Že nebudeme hned lidi nálepkovat či dehonestovat. Možná právě tak se rodí něco, čemu se kdysi říkalo „duch“. Ne jako něco nadpřirozeného vznášejícího se nad námi, ale jako něco velmi konkrétního mezi námi.

Kdybychom si z Letnic měli odnést jen jednu jedinou věc, možná by to byla tahle: porozumění nezačíná tím, že máme pravdu, ale tím, že jsme ochotni slyšet. A to by se do dnešních dnů mohlo docela hodit.