Sandra Silná: Bociany

Čtěte také

Sandra Silná: Neušlapanou cestou

Více jak dva měsíce nazpět ožilo téměř dva tisíce takových domovů po celé České republice. A další mnohde jinde, na Slovensku a v sousedních státech. Čápi se vrací, doslova, věrní svému místu hnízdění.

A tak máme už několik týdnů možnost, díky pečlivé práci České ornitologické společnosti, mnoha dobrovolníků, ale také webovým kamerám na některých hnízdech, možnost pozorovat, jak se na mohutné, letité a neustále opravované a rozšiřované spletence klacků, trávy a větviček, vrací ladní opeřenci. Samci a posléze samice.

Čtěte také

Sandra Silná: Divoký Bůh

Letos bylo déle chladno, a tak přiletěli o něco později. O čápech se traduje, že jsou v páru stabilní, ale ještě daleko víc jsou nohatí krasavci věrní svému sídlu a lokalitě. Tahle ptačí migrační GPS je skutečně obdivuhodná. Víme, že čápi na zimu odlétají z Evropy na tisíce kilometrů dlouhou cestu do Afriky. Letí ve skupinách, a aby ušetřili energii, využívají vzduchové termické proudy. Mladí čápi, kteří letí do Afriky poprvé, se pak při návratu na jaře často vrací na stejné komíny, na kterých se vylíhli, narodili.

Videa z různých sídel čápů bílých (protože jejich černí kolegové jsou daleko větší introverti) napříč republikou, ale i Slovenskem, teď plní sociální sítě. Po vajíčkách je už skoro všude veta, na hnízdech začíná být velmi rušno a někde už i celkem těsno. Díky monitoringu třeba víme, že v Mladých Bucích se čáp Buky a jeho Betynka starají o dvě mláďata, u Písku Čenda s Ivetou pečují hned o tři hladové krky. A jinde je drobotiny ještě více.

Čtěte také

Sandra Silná: Zlatá ratolest

Čapí rodinky jsme si takřka polidštili – nejen, že mají mnozí čápi identifikační kroužky, dostali ale také jména a mají své fanoušky, sledující, kteří jim virtuálně drží palce. Třeba, když hnízdo napadne dravec ve snaze ulovit si kořist, anebo když dlouho prší, padají kroupy či příliš intenzivně svítí slunce a stateční čapí rodiče roztahují na střídačku křídla nad svojí drobotinou. Čáp je pták, který již po staletí zaujímá zvláštní místo v mytologii a náboženské symbolice. Stal se ztělesněním rodiny, čistoty, naděje, nového života, pevného řádu a duchovní bdělosti. V antickém světě byl spojován s úctou k rodičům.

Řekové a Římané věřili, že čápi pečují o své staré rodiče, a tento obraz se pak stal vzorem pro lidskou morálku. Myšlenka tzv. „zákona čápů“, povinnosti dětí starat se o své předky, je spojena právě s touto tradicí. V hebrejštině se čáp nazývá chasidah, což je příbuzné se slovem chesed – milosrdenství. Čáp je tak spojován i s laskavostí a soucitem. V asijské kultuře představuje rodinnou harmonii, dlouhověkost a štěstí.

Čtěte také

Sandra Silná: Sluneční lázně

Čáp je tedy vlastně více než jen pták – je zrcadlem lidských hodnot, touhy i naděje. Jeho obraz v náboženství a kultuře ukazuje, jak hluboce dokážeme do přírody promítat své vnitřní pochody, představy a víru. V nejistých a nepřehledných dobách se upínáme tam, kde vnímáme stabilitu a řád. Kdykoliv teď jedu do nějaké vsi nebo města, hledám očima záchytný bod – vysoký komín nebo sloup a čekám, zda na vrcholku spatřím živoucí ruch. Malé hlavy a dlouhé zobáky vykukující z proutěného koláče mě naplňují radostí.

Říkám si, jak by se nám lidem také hodila nějaká vnitřní navigace, abychom si po celý život udrželi pevné záchytné body, věděli, kde a v čem jsme doma. Ale třeba jí máme, a čápi nám z výšek tiše připomínají, abychom se rozvzpomněli.