Petr Šourek: Koho volí játra?

22. květen 2026

Politická reprezentace není intelektuální. Politici nereprezentují jenom naši hlavu, ale taky naše játra, ledviny, žlučník, žaludek. Lidé často bezradně hledí na politiky a říkají si, jak je někdo mohl zvolit. Proč? A chtějí racionální důvody. Když je nenacházejí, zdá se jim volba nesmyslná. Ale volíme skutečně jen hlavou?

Představte si, že politik reprezentuje játra svých voličů. Nebo jejich kolena. Nebo třeba vaše srdce, váš dech. A co kdyby byl reprezentantem žaludku? Umíte si představit politickou peristaltiku střev? A kdo zastupuje naše bolavá záda? Krční páteř a karpální kanál, halux?

Čtěte také

Kdo se pohoršuje nad nedostatkem racionálních důvodů pro politickou volbu, není vzdělanější než ostatní. To spíš nasadil špatný dekodér na kručení žaludku, takže nechápe ani hlad.

Učinit z hlavy kritérium politické reprezentace znamená být soustavně vedle v tom, koho a proč lidé volí. Ano, i hlava hraje svoji roli – mozek je velkou žlázou s vnitřním vyměšováním.

Ne, hlavu určitě nemáme jenom proto, aby nám nepršelo do krku, ale nepřehlížejme, že máme také ruce, nohy, zadek nebo plíce. Nejsme duchové bez těl. Naše těla jsou naše životní zkušenost. Potí se a chvějí vzrušením. Politici reprezentují náš svalový tonus, třas, šedý i padající vlas. Zrcadlí naši radost i strach, dokonce i ten, který si nechceme přiznat. Odrážejí vzájemnou blízkost i osamělost našich srdcí.

Čtěte také

Horko těžko jsme se naučili chápat, že program politických stran je… jak to říct hezky… no prostě nerozhoduje ani o tom, kdo bude zvolen, ani proč. Ale pořád složitě chroustáme celkem jednoduchý fakt, že různí lidé mají různá těla, různě stará, nemocná nebo naopak zdatná a mladá, že v těch tělech probíhá řada mimovolních procesů a že stejně tak máme různé životní zkušenosti, z nichž mnohé jsou s věcmi, které jsou mimo naši kontrolu, a že nakonec jednou z těch věcí, co je velmi často mimo naši kontrolu, je i naše vlastní tělo.

Někdy v roce 1573 nebo 1574 spadl Michel de Montaigne ze své herky. Naboural do ní velký splašený kůň. Je to pravděpodobně nejdůležitější pád v dějinách západní filozofie hned po Thaletově apokryfním žuchnutí do nádrže při pozorování hvězdné oblohy.

Čtěte také

Michel de Montaigne omdlel a pomalu přicházel k sobě. Nezúčastněně přitom pozoroval, jak jeho tělo reaguje nezávisle na jeho vůli. A konstatoval, že to, co cítí, se ho dotýká tak povrchně, že to ani není jeho bolest.

„Abychom si ty vjemy skutečně přivlastnili, museli bychom se do nich vložit celí; bolest, kterou cítí naše noha nebo ruka, když spíme, se k nám nedostane (…ces passions qui ne nous touchent que par l’escorse, ne se peuvent dire nostres: Pour les faire nostres, il faut que l’homme y soit engagé tout entier: et les douleurs que le pied ou la main sentent pendant que nous dormons, ne sont pas à nous),” píše Montaigne a upozorňuje na to, co si při plném vědomí snadno neuvědomíme. Normálně to vypadá, že se bolavá noha sama přihlásí se svou bolestí; vždy je to naše noha. Ale tu bolavou nohu je také třeba vzít na vědomí.

Čtěte také

Jinak se ta bolavá noha dobelhá k volební urně a hodí svůj hlas bez našeho vědomí. Budeme ji sledovat maximálně zpovzdálí otřeseného mozku jako Michel de Montaigne. Nebuďme padlí na hlavu. Všímejme si, koho volí nohy. Bolavé, oteklé, štíhlé, na tenkých podrážkách i vysokých podpatcích.

Rozum dokáže leccos. Pochopí i to, co je nerozumné. Hlava dokáže uvažovat o játrech, o žaludku, o slezině. Rozum to dokáže, ale intelektu se moc nechce. Intelekt má rád svůj akademický status a chová se často povýšeně, zejména v anglosaské tradici, kde plní roli arbitra smyslové zkušenosti.

Čtěte také

Intelekt je scholastické zvíře, které se jako vetřelec dostává do našich hlav s vyšším vzděláním. V těle není doma a rád se považuje za něco lepšího. Je to hostující profesor, velký kontrolor, řecky nús – pořadatel světa, skvělý koordinátor, organizátor, nepřítel chaosu a anarchie.

Jak vypadá selský intelekt? Nijak. Na rozdíl od rozumu nemá intelekt žádnou selskou variantu. Také proto není význam intelektu v našem životě až tak velký, jak by se mohlo PhD studentstvu z Oxfordu zdát. A požadovat, aby bylo v parlamentu více intelektu, je vyloženě hloupé, zcela proti smyslu zastupitelské demokracie. Kdybychom volili víc hlavou, postavili bychom politickou reprezentaci na hlavu.

autor: Petr Šourek
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.

František Novotný, moderátor

setkani_2100x1400.jpg

Setkání s Karlem Čapkem

Koupit

Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.