Karel Hvíždala: Paříž, město plné příběhů Ivana Pohorského

Breton, francouzský surrealistický básník a teoretik, píše ve svém stěžejním esejistickém díle Spojité nádoby, že jméno ulice v něm vyvolalo představu malé vyoperované černé tepny.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Peníze, Bůh a nesmrtelnost

A zřejmě si tuto hospůdku nevybrali tito básnící náhodou, navštěvovali ji i básníci John Dos Passos, Gilbert Seldes a Edward Cummings. Tato společnost tam chodila na calvados. Když jednou ve tři hodiny v noci opouštěli podnik a močili na zeď, policie přistihla jen Cummingse, předního amerického básníka, malíře a dramatika a odvezla ho na služebnu, kde slíbil, že tam ráno přijde.

Když zavolal Seldes kamarádovi, spisovateli Morandovi, toho času ministru zahraničních věcí, a on nechal přestupek jako bezvýznamný vymazat ze záznamu. Když Cummings druhý den přišel na policii, policisté ho vyhnali, proč otravuje s vyřešeným přestupkem. Před služebnou mezitím demonstrovali kamarádi s nápisem: „Milost pro počůraného amerického pisálka.“ Cummings byl dojat. Dva roky před návštěvou Nezvala tento umělec vydal prózu Eimi, v níž popsal svou 36denní návštěvu Sovětského svazu, v níž vyjádřil svůj odpor ke kolektivismu.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Co mění demokracii v autoritářství

Ve stejné ulici chodil před šesti lety od Nezvalovy návštěvy do první třídy Charles Aznavour a v cukrárně kousek od školy si kupovával pendrek. Učitelé ho měli rádi. Líbilo se jim, jak recitoval La Fontainovy bajky. Předpovídali mu hereckou kariéru. Škola byla u kostela Saint Séverin, kam chodil každé ráno, než šel do školy, ministrovat: rád zpíval v kostelním sboru. Učitelé se nezmýlili: Aznavour hrál v šedesáti filmech, složil přes 1000 písní a prodal přes 100 milionů hudebních nosičů.

V téže ulici se nacházel i Hotel Rachou, který se jmenoval podle majitelů. Madamme Rachou měla velkou slabost pro umělce, chodili tam často obědvat spisovatelé i malíři Monet a Pissar. Platit mohli obrazy, nebo rukopisy. Svým hostům dovolila, aby si pokoje vyzdobili podle svého vkusu. V padesátých letech dostal tento hotel přezdívku Beat hotel. V říjnu 1957 se tam totiž ubytovali dva básníci Allen Ginsberg, který byl v roce 1965 zvolen v Praze králem Majálesu a pak byl vyhoštěn, a Peter Orlowsky, básník a Ginsbergův partner.

Čtěte také

Karel Hvížďala: O nezastupitelné roli kultury v knize Zaslepená společnost

V roce 1966 tam bydlel i Jack Kerouac, známý hlavně svým románem Na cestě a William Burroughs, duchovní otec beat generation, který tam uspořádal „hostinu naháčů“. Zkomponoval a doplnil tam taky své dílo Nahý oběd. Rukopis Smečka slov byl právě tam redigován společně s Kerouacem a Ginsbergem.

Burroughs pak žil chvíli v Londýně, kde se skamarádil Anthony Burgessem, autorem slavné knihy Mechanický pomeranč, byl ale velice chudý, nájmy za něj platil v sedmdesátých letech i Paul Mc Cartney, baskytarista The Beatles.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Chudožilovo pábení

Ve vedlejší ulici Rue Gozlin měli na konci ateliéry malíři Modigliani a Gauguin, který si ho krátce dělil i s Alfonsem Muchou. V téže ulici totiž sídlila Académie Colarossi, jak se jmenoval její majitel, italský sochař. Učili se tam společně Camille Cloudel, francouzská sochařka a grafička, Gauguin, Josef Čapek a již zmíněný Alfons Mucha.

A takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho. Citoval jsem jen několik málo příběhů z druhého dílu, který má bezmála 500 stránek. Ivan Pohorský jich chystá pět.