Tereza Horváthová: Dopis pro E.

Ještě předtím než se babky, které když jsi byla malá, pěstovaly na zahradě kudrnku, libeček, šalvěj, růžové pivoňky, bílé floxy a smrduté plazivé řeřichy, pomalu šouraly ke středeční pojízdné prodejně. Zatroubila vždycky dvakrát důrazně už před lesem za Smrčenskem, až se to rozlehlo po celém údolí.

Čtěte také

Tereza Horváthová: Sarajevo. Památce Edina Numankadiče

Ještě dlouho předtím, než jejich nikdy neoženění nejmladší synové sedávali na lavičkách a nadávali a žvanili a drbali celou vesnici. Ještě dávno předtím, než Štefka Chládová začala chodit na modlení a spolu s ženskými obnovily kapličku.

A i předtím, než mi všechny ty babky radily, kolik let mám čekat, abych měla holku a jak mám pěstovat česnek, cibuli a červenou řepu. Ještě před tím rokem, co u Vosolů na zahradě vykvetlo pole pampelišek a my jsme je chodili sbírat a podle receptu paní Paštikové z nich vařili pampeliškový med.

V době, kdy tys byla ještě na trojitých houbách, ale všechny ty báby z vesnice, co se jim později líbily tvoje jasně modrý oči, byly mladé a pěkně osmahlé a společně stavěly v akci zet bílou autobusovou zastávku s modrým okýnkem, chodily dojit do kravína a bylo těsně po válce. Tak přesně v té době se do vesnice přistěhovala Táňa.

Čtěte také

Tereza Horváthová: Stesk

Koupili s Karlem takovou pastoušku uprostřed vesnice, která měla kromě jednoho pokoje jen pár chlívů a dvě stodoly a byla už celá nakřivo. S třema holkama na krku a prázdnou kapsou dům opravili, holkám vybudovali podkrovní pokoj a naproti ateliér. Táňa koupila metráž modrotisku a našila z něj záclonky. Okna ateliéru a nějaké dřevo nechali dovézt z nějaké přestavované pražské vily. Stodoly zbourali a nechali jen pár obvodových zdí, do kterých pak vsadili kamenné žlaby a různé květináče. Zahradu osázeli stromy: zasadili lípu, dva duby, třešeň a dvě tři jabloně.

Oba byli sportovci a výtvarníci, krásní lidé a sem se přestěhovali proto, že tady za kopcem Karel restauroval gotický kostelíček a v té krajině se mu zalíbilo… Když Karel jezdil učit do školy, Táňa tu zůstávala s holkama sama. Sama odhrabovala sníh při velkých zimách, topila v olejových kamínkách, sekala dříví, sama holkám za dlouhých zim šila sukně a košilky, sama je tahala na sáních k autobusu, když na Karla čekala. Sama si opravila komín, když Karel celej tejden musel zůstat na klauzurách a chatrný komín se v podzimním vlku zničehonic rozsypal.

Čtěte také

Tereza Horváthová: Zuby

Když Karel přijel, šla s ženskejma cvičit do bývalého Sokola a verbovala je ke společným brigádám. Jezdily na hory, na výlety a za babičkou do Žďáru, kde občas nechávaly holky, aby si odpočinuli. Jezdívaly za nimi party studentů a pracovali na stavbě. Pak si Karel pořídil v Praze ateliér: pendlování stálo spoustu času, to víš, tenkrát cesta z Prahy trvala dvě a půl hodiny.

A když byl sníh, autobus nejel a muselo se chodit pěšky. I holky chodily pěšky do školy, tři kilometry tam a zpátky, každej den. Vstávali a ulíhaly za tmy. Zvířata neměli, stačil jim pes a kočky, co se k nim zatoulaly od sousedů.

Když holky vyrostly a Karel jezdil z Prahy čím dál míň, jezdila Táňa do Brodu a pracovala na psychiatrii. Vůbec to byla ve všem neuvěřitelná ženská, jak říká Jára, kterej ji znal jako kluk. Tahle Táňa to tady všechno vlastníma rukama udělala, nejdřív s Karlem a potom sama a přitom její táta s mámou byli někde v Americe. Mohla se za nima rozjet, mohla žít pohodlnej život, ale nerozjela, stála si za svým, byla tvrdohlavá. Myslela si, že po válce budou lidi žít jinej novej život, a že se všichni budou mít dobře.

Čtěte také

Tereza Horváthová: Hra na strach

Hodně dělala: sochy na zahradu a šila hadráky, jak tomu říkala. Občas je někomu dala jako dárek. Taky portrétovala místní děti a dávala jim to k narozeninám. Vyprávět by se o ní dalo celej den, ale zapamatuj si, že tahle zahrada a tenhle dům, to je její práce. Já ji tu pořád vidím, i když jsem ji tu nikdy nepotkala. Říká se, že máš oči po ní a možná seš po ní i trochu tvrdohlavá. Tak až příště přijedeš, můžeš si na ní rozpomenout. Možná se pak budeš trochu míň nudit. Dobrou, kočičko.