Nina Rutová: Kariéra na houby aneb Změna paradigmatu

Ne tak z čerstvě jmenovaného profesora Víta Tlachy. Záhy po své přednášce vzal studenty na výjezdní seminář a v lese jim cituje ze svého impaktovaného článku: Najdeme-li na nějakém místě jeden exemplář určitého nejedovatého druhu houby, pak si můžeme být téměř stoprocentně jisti, že v okruhu jednoho až pěti metrů najdeme dle jistých zákonitostí ještě další dva až tři nejedovaté druhy, ale nikdy jich není více!

Čtěte také

Nina Rutová: Proč jsou děti jiné

Už týden chodí profesor se studenty po lesích a nutí je, aby se pokusili jeho soustavu poznatků vyvrátit, neboť jen nalézáním jiných paradigmat jde věda kupředu.

Je poledne. Skupina mladých lidí udělala během týdne z „výzkumné oblasti profesora Tlachy“ pořádnou paseku. Částečně v plném slunci, zčásti ve stínu borovice po fyzicky i psychicky náročném týdnu teď všichni na pasece odpočívají a jsou nasvíceni jako na fotografii.

Dva mládenci, stále skauti, v košilích okrově hnědých sedí pohodlně v mechu opřeni zády jeden o druhého. Pod nosem orosená plavovláska si oprašuje neviditelný prach z bílých kalhot a její deodorant v kombinaci s jejím potem vydává ředkvičkový odér.

Čtěte také

Nina Rutová: Abrahám

Na vyhřátém písku pod voňavou borovici klečí zahraniční student šlechtického původu. Hlavně se o nic neporanit, aby nevyšlo najevo, že jeho krev je modrá!

Zajímavá dívka se slaměným kloboukem poněkud strnule trčí nad ostatními na svých dlouhých oholených nohách, co mizí skoro až těsně pod kloboukem. Tváří se kysele. Závidí spolužačkám, z nichž každá zaujala místo po jednom z kyprých boků pana profesora, což jízlivý kamarád okomentuje trpkou poznámkou, neboť na čtyři zpocené spolužáky, kolem nichž krouží hejno much, zbyl jen pařez. Ohánějí se, kroutí a čekají na povel k odchodu.

Starému panu profesorovi se však domů nechce. Obklopen mládeží sní o týmu doktorandů, kteří dají dohromady několikasvazkový atlas, v němž budou popsány všechny variace, v nichž se nejedovaté houby v přírodě vyskytují, vždy však maximálně po čtyřech druzích na pěti metrech čtverečních.

Čtěte také

Nina Rutová: Hnojník inkoustový a nedokončený román Jaroslava H.

Je si skoro jist, že na základě výjezdního prožitkového semináře je teď na pasece obklopen zárodkem týmu, kterému jednoho dne podsune výzkumný záměr s výstupem „vytvořit kompletní encyklopedii skupin nejedovatých hub, jež se v přírodě vyskytují pravidelně poblíž sebe“.

Večer dostanou všichni studenti zápočet, ráno je profesor doprovodí k vlaku do Světlé a vrací se lesem nikoliv s hlavou při zemi, ale v oblacích.

Přejme mu to. Přece mu nepokazíme vědeckou kariéru tím, že mu ukážeme, že na pěti metrech čtverečních, na nichž se studenty odpočíval, vyrostly ne tři, ne čtyři, ale celých 8 druhů nejedovatých hub. Nápadně se podobají lidem, co tu seděli včera: dva hřiby příživné, okrově hnědé, s neobvyklým způsobem života, slzivka oprahlá, jejíž kapky na ostřích lupenů vydávají pach ředkve, hřib siný, vzácný, lidově modrák, vyrostl jakoby nic na vyhřátém písku pod borovicí, pod níž klečel šlechtic.

Čtěte také

Nina Rutová: Muchomůrka jarní

Lysý třeň penízovky kořenující budí vzpomínku na štíhlé nohy korunované paprskovitě vráskatým kloboukem jakoby z Vietnamu. Nu – a hřib hnědý (lidově sameťák) možná už rozpraskaný a červivý, podpírají dnes z každé strany žlutomasé svěží babky s kloboučky na stranu.

Do osmi druhů zbývá už jen ryzec kravský s palčivou chutí včerejších poznámek směrem k psivkám obecným, jejichž zápach přivolal hejno much.

Jen nalézáním jiných paradigmat jde přece věda kupředu.