Alena Zemančíková: Savonarola aneb Opozice

Když člověk chvíli pozoruje ten mezinárodní cvrkot, fronty před vstupy do slavných florentských pamětihodností i všemožné komerční využití, ale i nákladnou péči o ta díla a památky, neubrání se pomyšlení, že by trocha té prostoty a pokory našemu světu opravdu neuškodila. Krása a velikost člověka, jak ji velkolepě ukázali mistři renesance, v tom zmatku zůstává pouhou atrakcí, jejímuž smyslu stejně většina fotografujících návštěvníků z celého světa nerozumí.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Krajina zkázy a krásy

Dominikánský mnich a důkladně vycvičený kazatel Girolamo Savonarola jako by to věděl už v 15. století, kdy napřed s podporou Lorenza Medicejského a pak už proti němu kázal své vize o konci světa, pokud neskoncuje s hříchem pýchy a nemravnosti. Tu nemravnost spatřoval (jak to známe!) v umění, v myšlenkovém a estetickém obrazu života, v renesančním obratu k antice.

V Savonarolově politickém tažení nalezneme mnohé paralely až do současnosti: k podpoře svých představ přivítal invazi francouzského krále Karla VIII. do Florencie, Medicejští uprchli a on tak mohl ustavit (doslova ústavou) svoji přísnou theokratickou republiku, v níž se rozmohlo státem podporované fízlování a obrazoborectví. Musela to být hrůza, ale mezi obyvateli Florencie našly tyhle totalitní praktiky i příznivce: touha po mravnosti je mezi lidmi přítomná stejně jako touha po požitcích a, bohužel, k fanatickým mravokárcům se často přidávají ti, kteří si požitky prostě nemohou dovolit.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Vyparáděné zahrádky

Papeži Alexandru VI., který dlouho se Savonarolou sympatizoval, s ním nakonec došla trpělivost, fanatik začal zpochybňovat i jeho samého. Exkomunikoval ho, pohrozil Florencii interdiktem a docílil tak obžaloby a následného trestu smrti pro Savonarolu a dva další mnichy: byli oběšeni na Náměstí Signorie a už jako mrtví upáleni a jejich popel hozen do Arna. Co nám to připomíná?

Únikem ze současného florentského ruchu a tartasu může být návštěva kláštera sv. Marka, kde je k vidění Savonarolova cela a jeho portrét a relikvie: dominikáni až do dneška usilují o jeho kanonizaci. Kdo by čekal strohost klášterního interiéru bez přítomnosti umění, bude překvapen: každá z mnišských cel je vyzdobena freskou Fra Angelika, v Itálii známého jako Beato Angelico. A od něj je rovněž oltářní obraz v kostele.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Dcera národa

Fresky zachycují výjevy z christologického cyklu, jsou dokonale namalované, už s náznakem perspektivy, ale nerozpoznáme v nich drama, ani ve scéně Ukřižování ne, jakkoli se Kristu z ran valí krev proudem. Jsou dokonalým zobrazením filozofie života v míru a pokoře, ať se děje cokoli.

Což byl možná Savonarolův cíl, ale nikoli prostředek k jeho dosažení.

Příběh florentské renesance bez postavy fanatického mnicha není celý. Bohatství a výstřednost Medicejských přesahovala pro jejich současníky hranice mravnosti – ale i to přece známe. Proti tomu nutně musí vznikat opozice, tak, jako vždycky vznikala. A lidé se k ní budou přidávat, jakkoli jim můžeme do omrzení opakovat, že tak dobře jako dnes se nikdy neměli. Vizi konce světa nezrušíme tím, že upálíme její proroky.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Vlaková balada

Bez pochopení italské renesance nepochopíme moderní Evropu – řekl mi filozof Ivan Chvatík. K tomu pochopení ovšem patří nejen Medicejští a umělci a učenci, překládající Platóna, ale i obrazně a nakonec i doslova planoucí Girolamo Savonarola. Zajděte ve Florencii do San Marca, je to na dohled od katedrály Santa Maria del Fiore, kolem které stojí neustále dlouhá fronta s fotoaparáty.