Petr Vizina: Proti ageismu

Sám sebe dokážu utlouci argumenty, jak je ageismus, tedy stereotypy spojené s věkem, nespravedlivé a hloupé. Přesto se přistihnu při pomyšlení, že té babičce z Valašska – jsme totiž ve Vsetíně – se můj program nejspíš nebude líbit. 

Čtěte také

Petr Vizina: Polobotky stoletého muže

Festival pro věřící mládež si totiž objednal program o kráse. Což je trochu léčka – o lásce, pravdě nebo spravedlnosti se toho ve svatostáncích všech odstínů židovské či křesťanské víry namluví spousta. Láska, pravda a spravedlnost se v Bibli velmi často překrývají, až se nakonec setkají v jediné, hlavní postavě velkého příběhu víry. Jenomže s krásou je to daleko komplikovanější. 

Abych to vysvětlil: říká se totiž, a nejspíš to tak bude, že krása je v očích toho, kdo se dívá. Což zní celkem vznešeně, ale přetlumočeno do civilního jazyka to znamená jednoduše to, že každý z nás má svůj vlastní vkus a každému z nás se tedy líbí něco jiného.

A pokud je krása něco tak subjektivního, těžko o ní vyprávět stejně přesvědčivě jako o pravdě, lásce nebo spravedlnosti. V Bibli toho není mnoho k nalezení. Leda že nemáme soudit podle zevnějšku, což je poučení, které se mělo potvrdit právě v mém případě. Ale nepředbíhejme. 

Čtěte také

Petr Vizina: Hardcore ze Sudet

Býval bych se mohl ze zadání mluvit o kráse nějak vysmeknout. Vyprávět publiku anekdoty z dějin půvabu. Třeba, že kdysi byli natolik přitažliví muži s panděrem, že brašnáři kvůli tomu šili štíhlejším nešťastníkům umělá břicha.

Mohl bych publiku předložit myšlenky velkých estetiků a teologů, tedy odborníků na krásu a transcendenci, ať si s nimi naslouchající poradí, jak umí. Anebo, a to je podle mého ještě hanebnější, se rozpovídat, co se líbí mně samotnému a zkusit obhájit svůj vlastní vkus. Současné výtvarné umění, hlasitou hudbu, poezii. Ani bych se nedivil, kdyby se někdo z publika zvedl uprostřed programu a cestou k východu zabrblal: A tohle se vám jako líbí? 

Z biblických textů jsem vybral místo, kde se velké pojmy jako pravda, spravedlnost a láska potkají s krásou něčeho tak obyčejného, jako je plevel na poli. Když pohlédnete zblízka, pozorně a trpělivě, pak uvidíte, že ani Šalamounův chrám se vší nádherou a vznešeností nebyl tak krásný, vybízí Ježíš své učedníky. 

Čtěte také

Petr Vizina: Uraňáci

Vyprávěl jsem o knězi a básníkovi Jakubu Demlovi, který vzal Ježíšovu výzvu vážně, četli jsme společně básníkovy promluvy k rostlinám. Občas jsem, s opatrnou nervozitou, zkontroloval, jak se na to babička v publiku tváří. Třeba čekala hřímání nad úpadkem světa a já tu zatím recituji Demlovy promluvy k blatouchu nebo jitroceli.

Program skončí, podáváme si ruce, vidím, jak se ke mně seniorka blíží. Čekám studenou sprchu, namísto toho se její obličej rozzáří v přátelském úsměvu a podává mi slivovici jako dárek. Děkuji za tu lekci. Ageismus, tedy stereotypy spojené s věkem, nejsou nic krásného.