Václav Vokolek: Mramorové setkání

Nad kostelem a klášterem najdeme pozoruhodnou cestu, vede nás, nejen symbolicky, z hlubin jeskyně na vysokou skálu nad kostelem. Z hlubokých temnot uprostřed skály na prosluněné skalisko nakloněné nad přívětivé údolí. Úzkosti z nitra skály nahoře vyléčí nádherný rozhled, který se z vrcholu nabízí.

Čtěte také

Václav Vokolek: Setkání s vílami

Poustevníkova jeskyně, hrob i pozdější kostel přitahovaly poutníky. Většinou byli anonymní, ale jeden by dnešního poutníka mohl zajímat. Můžeme si na něj vzpomenout při výstupu a posadit se přitom u pozoruhodné kaple.

Na počátku 17. století klášter navštívil vrchní velitel císařských vojsk Heřman Kryštof Russworm. Jistě ho nemůžeme považovat za zbožného poutníka. Nebo ano? Zřejmě ho zaujala zdejší legenda o setkání poustevníka s Janem Křtitelem, třeba tu prožil velké duchovní obrácení, ale to jsou jen dohady. Každopádně nechal na místě nad klášterem postavit dvě mramorové postavy,  které zobrazily zdejší legendu. Ale skutečnost mohla být jiná. Návštěva velitele Russworma ve Svatém Janu pod Skalou se odehrála v době, kdy na něj padlo podezření z nekalých styků, to tehdy znamenalo s nekatolíky. Třeba se tímto skutkem chtěl vrchní velitel vojsk z nařčeného očistit.

Čtěte také

Václav Vokolek: Krajina plná tajemství

Heřman Kryštof Russworm, ale též Ruesswurm, jak bývá v dobové literatuře také jmenován, byl typickým dobrodruhem své doby. Vynikající voják, obratný pletichář, fantastický milovník rozkoší a nebývalé krutosti. Patrně byl rovněž velice zbožným člověkem, ač to může znít nevěrohodně. Ale lidská duše je nevyzpytatelná...

Pocházel ze starého rodu doloženého ve Francii, ale určité údobí svého výstředního života prožil v Čechách. Jako mladý důstojník si získal pověst odvážného, ale vznětlivého dobrodruha. Nejprve se dopustil vraždy mladého důstojníka a brzy nato znásilnil mladou dívku, která mu byla svěřena do ochrany. Byl odsouzen a měl být popraven. Podařilo se mu utéci z vězení a z francouzského vojska přeběhl k pluku císaře Rudolfa II.

Čtěte také

Václav Vokolek: Hřbitov zapomenutý v lese

Co ho přivedlo do Svatého Jana pod Skalou, není v nejmenším jasné, stejně jako to, čím ho toto místo tak oslovilo. Proč tento krutý dobrodruh nechal na místě zázraku svou zřetelnou stopu? Jeho vztah ke zbožnosti musel být hlubší, než se zdá.

Byl štědrým donátorem. Na počátku roku 1604 se objevil v Praze. Na hlavní oltář v kostele Panny Marie Sněžné daroval pět tisíc kop míšeňských zlatých, což bylo tehdy velice mnoho. Jako kdyby tušil, že po roce svého pražského pobytu bude před tímto oltářem pohřben. Jeho pobyt v Praze byl plný skandálů, divokých milostných dobrodružství a orgií. Ocitl se ve vězení, ale císař ho omilostnil. Dokonce měl znásilnit dceru hostinského, u kterého bydlel. To vše budilo značné pohoršení a velký dobrodruh ani netušil, kolik si za tak krátkou dobu nadělal nepřátel. Žárlivost mezi císařovými oblíbenci se mu stala osudnou.

Vše se odehrálo jako v dobrodružném filmu. Ve Vlašské ulici si na našeho dobrodruha počkala skupina italských ozbrojenců vedená hrabětem Franceskem Belgioiosem, jenž byl při následné potyčce zabit. Russworm musel do vězení. Bratr zavražděného požadoval nejvyšší trest a císař najednou nečekaně mlčel. Kdybychom tak věděli proč…

Čtěte také

Václav Vokolek: Vítězství Flóry

A to byl konec. Po krátkém procesu byl Russworm katem Mydlářem sťat ve dvoře Staroměstské radnice. Chvíli po popravě do Prahy dorazil posel s osobním listem císaře, v němž mu udělil milost. Krátce nato se všechny soudní a vyšetřovací spisy navždy ztratily. Na neoblíbeného pleticháře se v Praze brzy zapomnělo. Jím věnované sousoší jej však na místě zázraku přežilo o mnohá staletí. Třeba právě to bylo smyslem života velkého dobrodruha.

Zdejší výjev ustrnul v mramoru před mnoha stoletími, ale je docela živý i dnes. I my se můžeme na cestě setkat s něčím, co přesahuje skutečnost a co dodá našemu životu jiný směr. Ten zásadnější. A nemusí to být jen setkání s biblickými postavami nebo s dávno zapomenutým velitelem císařských vojsk.