George Bernard Shaw: Pygmalion. Jiřina Bohdalová a Miloš Kopecký v brilantní komedii irského dramatika
Pygmalion je pravděpodobně nejpopulárnější komedie G. B. Shawa a zároveň jedna z nejvtipnějších komedií moderní dramatiky. V Čechách pak jistě k oblibě této hry přispěla i inscenace Františka Štěpánka ve vinohradském divadle z února roku 1968. Na podzim téhož roku vznikla její rozhlasová podoba se stejnými protagonisty – Jiřinou Bohdalovou a Milošem Kopeckým. Poslouchejte online po dobu osmi týdnů po odvysílání.
František Štěpánek je autorem i rozhlasové úpravy. Pro nás je jistě zajímavé, že svou režijní kariéru začal v brněnských studiích Československého rozhlasu. V roce 1952 ho E. F. Burian angažoval do Armádního uměleckého divadla. S Burianem pak Štěpánek přešel i do obnoveného D 34. V AUD režíroval například Čapkovu Matku (velmi krotký pokus o návrat K. Čapka na česká jeviště), Tolstého Vzkříšení (kde se setkal s Milošem Kopeckým), v D34 pak například Sartrovu, mírně řečeno kontroverzní, hru Někrasov.
Četby, rozhlasové hry a pohádky – nově prodlužujeme dobu poslechu na dvojnásobek. Poslouchejte, co vás baví. Nabízíme dva měsíce na poslech i širší nabídku k výběru.
V roce 1957 ho Jan Škoda angažoval do Ústředního divadla Československé armády, jak se tehdy jmenovalo Divadlo na Vinohradech. Tam František Štěpánek zůstal až do roku 1988. Z jeho režií je třeba připomenout Maryšu s Gabrielou Vránovou v titulní roli, Obchodníka s deštěm s Hanou Maciuchovou a Svatoplukem Skopalem nebo Simonovo Vstupte s Vlastimilem Brodskýma a Josefem Bláhou.
Štěpánkova inscenace Mnoho povyku pro nic pomáhala konstituovat slavnou hereckou dvojici Kolářová & Hanzlík. Z uvedeného výčtu je vidět, že se mu dařilo zejména v tradičním repertoáru a ve spolupráci se silnými hereckými partnery. František Štěpánek byl též uznávaný a oblíbený pedagog na pražské DAMU.
Každý v Londýně zná Shawa, fabiánského socialistu, výtvarného a hudebního kritika, vegetariána, asketu, humoristu, umělce až do konečků prstů a muže z lidu až do špiček bot. Člověk navýsost originální a inspirující – zuřivě nekompromisní, překypující nápady, neodolatelně oslňující – Ir.
Sunday World, 1891
George Bernard Shaw (26. července 1856, Dublin – 2. listopadu 1950, Ayot St. Lawrence, Anglie) se začal psaní her věnovat až poté, co si vyzkoušel dráhu beletristy, neuspěl jako politik a proslavil se jako kritik. Roku 1882 měla premiéru jeho prvotina Vdovecké domy (u nás častěji uváděna pod názvem Domy pana Satoria). Jako dramatik se zpočátku prosadil daleko výrazněji ve zbytku Evropy než v Londýně a ve dvacátých letech se stal kmenovým autorem amerického divadla Theatre Guild.
Ačkoliv dnes je jeho jméno pronášeno jedním dechem se jménem jiného slavného Ira – O. Wilda –, Shawova dramatika je zcela jiného ražení než Wildeovy „dobře napsané hry“. Shaw zůstává polemický, kritický, a možná proto někdy trochu složitý i v divadelní tvorbě. Navíc se velmi angažoval při uvádění svých her a můžeme ho považovat za jednoho z prvních moderních britských režisérů.
Shawovi velmi záleželo na vyznění inscenací jeho her a platí to i o hře Pygmalion. Její námět poprvé zmínil v dopise už v roce 1897. Hru ale dokončil až v roce 1912. Souhlas k inscenování dal nejprve divadlům ve Vídni, Berlíně, New Yorku, Stockholmu, Varšavě a v Budapešti.
I v Praze byla komedie uvedena dřív než v Londýně. První českou Lízou byla Anna Sedláčková a prvním profesorem Higginsem Miloš Nový – na scéně Národního divadla v roce 1913. Teprve 11. dubna 1914 se hra objevila na domácím, londýnském jevišti. Shaw neustoupil ani o píď volání publika i inscenátorů po happyendu – sňatku Lízy a Higginse. Na to si příliš cenil filozofického základu své patrně nejhranější hry.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Günter Eich: Sabeth. Křehké podobenství o prchavosti štěstí s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli
-
Clare Dwyer Hogg: Sbohem. Svatopluk Skopal v příběhu o zradě, přiznání a (ne)možnosti vykoupení
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Karel Ladislav Kukla: Z ráje do pekla. Bujný svět výstředních dobrodruhů hýřících do bílého rána
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.