Václav Vokolek: Vítězství Flóry

29. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Edward Burne-Jones: Svatý Jiří usmrcuje draka

Na jaře svět začíná ožívat a barvy krajiny se střídají. Podmračenou šedou začíná nahrazovat všudypronikající zelená. To vše je symbolem skutečnosti, že temnoty boj se světlem prohrávají, že život vždy vítězí nad smrtí. Proto na holých větvích, které mřížovaly po dlouhé měsíce zimní oblohu, se začínají nalévat pupeny a bíle rozkvetlé kytice trnek již nepřehlédnutelně zdobí jarní krajinu.

Obnova života na jaře patřila k základním magickým rituálům, patrně již od pravěku. Člověk prostě považoval jarní probuzení světa za zázračné a to musel spojit s rituální činností, která se stala základem pozdějších zvyků. Marné byly zákazy církevních hodnostářů a pražské synody. Jako jarní obnovu života chápali lidé i velikonoční pašijový příběh, vrcholící zázračným zmrtvýchvstáním. Proto jsou tyto křesťanské svátky spojeny s tolika zvyky vycházejícími ze zapomenutých rituálních praxí, keltských i slovanských.

Čtěte také

Téměř měsíc po jarní rovnodennosti slaví křesťané svátek sv. Jiří. Tajemného Georgia můžeme chápat jako bojovníka s temnotami, povinný drak je jejich symbolem. Jistě není náhodou, že je sv. Jiří patronem rolníků. Od jeho svátku se nesmí šlápnout na pole, to je stará tradice, ani nevíme odkdy. Na sv. Jiří kněží žehnali koním a v Bavorsku se dodnes koncem dubna pořádají tradiční jízdy na koni. Rytířský světec vítězí nad drakem, který může ztělesňovat stejně tak pohanství jako přírodní síly, kterým jemu zasvěcený den otevírá cesty. Dodnes se přece říká: „Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.“

Sv. Jiří je patronem mnoha zemí, za všechny jmenujme Anglii, ale nevíme, zda existoval jako historická osobnost. Světec se ztrácí v mnoha legendách, ale žádná spolehlivá data o něm nejsou.  Draci byli považováni za původní „pány půdy“, právě o ni musel kdysi člověk bojovat. Drak představuje věci skryté, jeho vazby na podzemí jsou zřejmé, je symbolem přírodního chaosu a boj s drakem představoval dávno před křesťanstvím konflikt mezi světlem a temnotou, vítězné podmanění ničivých sil zla. 

Čtěte také

Legenda o svatém Jiří vyjadřuje tedy cosi pradávného, nesmírně důležitého. Je hodně podobná příběhu o Perseovi a Andromedě, boj s drakem nám připomene Diovo vítězství nad stohlavým titánem Týfónem. Je pravděpodobné, že půvabná legenda o světci v rytířském brnění je verzí příběhu ze starších indoevropských náboženství.   

Málokterý světec byl tak často zobrazován velkými mistry stejně jako lidovými malíři. Na vyobrazeních nesmí chybět ve zbroji oděný rytíř s kopím a samozřejmě strašlivá obluda, která ohrožovala celý kraj. Důležitou je ale i třetí postava, líbezná panna, které statečný rytíř zachrání život. V legendách o sv. Jiří se totiž rafinovaně ukrývá líbezná Flora. Podstatou Georgiova příběhu je její osvobození.

Jak to v legendách bylo? Jistě zcela jinak než ve skutečnosti. Georgius měl být vojákem v římském vojsku císaře Diokleciána, proto býval vyobrazován jako rytíř, ale ne římský, výhradně jako středověký.

Čtěte také

V té době, údajně ve 3. století, sužoval zemi drak. Žádal oběti. Nejprve zvířecí, potom lidské. Tak došlo i na dceru krále. Zajímavé je, že se tato bezejmenná dívka, legendistům nestálo za to jí nějaké jméno dát, vydala ke svému obětování oblečená jako nevěsta. Pak by nebyla obětována jako předchozí panny, ale měla se stát ženou temných přírodních sil. Měla jim být obětována. To Georgius nedovolil. V boji s drakem zvítězil. Ve Zlaté legendě se dočteme, že „nařídil, aby mrtvolu draka odklidili. Čtyři páry volů ho vytáhly ven na veliké pole a toho dne bylo pokřtěno dvacet tisíc lidí“. Křehká kráska, na Rafaelově obraze má dokonce svatozář, tím svou roli končí, zmizí ze scény, a Georgius se stává vášnivým šiřitelem křesťanství.

Nás ale bude osvobozená princezna, většinou klečící cudně ve svatebních šatech trochu stranou hlavního výjevu, zajímat. V zájmu spravedlnosti jí dáme jméno. Flora. Pak ji můžeme chápat jako zachráněnou a znovuoživenou bohyni květů, jako symbol jara, jako jeho spojení s ženským principem. Flora byla v antickém světě významnou bohyní. Manželka boha západního větru Favonia, jistě krásná a mocná, patřila k nejstarším bohyním a i její původ byl patrně předantický. Uctívaly ji zejména mladé dívky, které ji obětovaly ovoce a květiny. Na její počest se od 28. dubna do 3. května konaly v Římě slavnosti nazvané florálie. Třeba v tom poněkud naivním příběhu boje svatého Jiří, který se každý rok opakuje, zvítězila ona. Flora.

autor: Václav Vokolek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.