Alena Scheinostová: U bran Babylonu

Je to k vzteku, ale je to tak – jako na kameře ve skutečnosti už dávno nevypadám.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Pád

Mýlila jsem se. Dáma se na internetu odmlčela, aby vzápětí vypálila přímo na komoru. Mluvila jsem totiž o papeži. A zrádně jsem neuvedla, že mám na mysli toho římského!

Pravda, papeže mají také koptové a 951 lidí u nás se Papež dokonce jmenuje. Dalších čtrnáct se potom jmenuje Papeš, psáno s Š na konci, jako býval pan Zdeněk Papeš, mnohaletý předseda zásadního kulturního spolku Pražský Sušičan. Předsednictví mimochodem převzal zase po panu Císaři, křestním jménem Rudolfu. Pro zmíněnou dámu avizuji, že se nejednalo o císaře Rudolfa, a tím tento roztomilý detail opustím.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Raduj se, všechno stvoření!

Tu drobnou internetovou roztržku by se dalo přejít s pousmáním. Odhaluje ale – jako tolik jiných dnešních názorových výměn – cosi dost podstatného o naší schopnosti se dorozumět. Nejen že kolikrát už předem předpokládáme, že nás chce druhý ožulit, obelhat nebo jinak vodit za nos. O novinářích je to ostatně předsudek, který se traduje bezmála od roku 1605, kdy jistý Johann Carolus vydal ve Štrasburku první tištěné noviny.

Co ale leckdy předpokládáme jako evidentní – tedy že mluvíme o Vatikánu, a tudíž nemáme na mysli papeže koptských křesťanů, tím méně pana Zdeňka – ukazuje se nespolehlivé. Přestáváme sdílet základní informace, znalosti a povědomí. Odborně by se tomu řeklo nejspíš „ztráta společného referenčního rámce“, v každodenním životě to prostě znamená, že jsme méně a méně schopní navzájem se domluvit.

Čtěte také

Alena Scheinostová: V zaplavené zóně

Praví se v knize Genesis: „Řekli si vespolek: Nadělejme cihel a důkladně je vypalme. Vybudujme si věž, jejíž vrchol bude v nebi. I sestoupil Hospodin, aby zhlédl věž, a řekl: Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim řeč, aby si navzájem nerozuměli. I rozehnal je Hospodin po celé zemi.“

Biblické město Babylon – znamená to Zmatek – se stalo symbolem blábolení, kdy jeden druhému nemůže porozumět. Jako za biblických časů dnes existujeme nikoli spolu, ale vedle sebe, ve svých kmenech a bublinách. Dokud se nedohodneme, kdo je papež, nevadí to tolik. Když se ale různíme v pojmech, jako jsou dobro, láska nebo pravda, to už je na pováženou. „Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomí je síla,“ varují slogany z Orwellova románu.

Na vůli domluvit se, schopnosti se dorozumět stojí civilizace. Necháme-li se o ně připravit, budeme si muset, po mnoha těžkých ztrátách, civilizaci vybudovat znovu. Od začátku.