Alena Scheinostová: V zaplavené zóně
Kdy jste naposled řekli o někom něco pěkného? Kdy jste naposled mluvili o někom hezky? Vím, pláč nad hrubnutím veřejného diskurzu není nijak nový: podobá se odvěkému láteření na mladou generaci, která už zdaleka není tak odolná, pracovitá, uvědomělá ani uznalá, jako jsme byli my, aktuální staří.
Takže vzniká dojem, že to jde s lidstvem od stvoření světa jenom s kopce, protože ideální prastav, kdy byli všichni odolní, pracovití, uvědomělí a uznalí, pominul vzápětí poté, co praotce a pramáti nahradili jejich potomkové.
Čtěte také
Máme tu ale nové tisíciletí a s ním nástup sociálních sítí. Ty vynesly do světel obrazovek hovory, které se dosud odvíjely jen v soukromí domácností nebo v malém výběhu místního spolku, zájezdu ROH či na taneční zábavě. Máme tu bývalého prezidenta, který naučil žurnalisty překládat slovo „pussy“ a do obecně akceptovatelného jazykového tezauru přispěl mnoha dalšími výrazy.
A konečně tu máme třeba pána, který by rád byl šéfem diplomacie a pro kterého „humor nemá hranice a už vůbec je neměl, když mu bylo 24 let“, a tak veřejně šprýmuje o zákeřně popáleném dítěti jako o „polehčující okolnosti“ a to je, jak se zdá, jen jeden z dlouhé řady jeho neotřelých žertů.
Čtěte také
Češi v tom ale zdaleka nejsou sami. V polovině října unikl na veřejnost z Telegramu skupinový chat amerických Mladých republikánů. Stovky stran obsahují nadávky nejhrubšího zrna, ať už jsou cíleny na lidi jiné barvy pleti, na ženy nebo na názorové a politické oponenty. Pochvalnými narážkami na metody nacistů se to tu jen hemží, včetně docenění údajného přínosu plynových komor. A pak že Američané neznají evropské dějiny!
A navrch tu máme prezidenta Trumpa, který na své reputaci hulváta pracuje zvláště usilovně. Do svého portfolia nyní přispěl videem, které pro něj vypracovala umělá inteligence a ve kterém ho znázornila coby pohádkového krále s korunou na hlavě. Samozvaný král trůní v kokpitu letadla a z výšky metá fekálie na miliony Američanů, kteří v těchto dnech vyšli do ulic amerických měst protestovat proti jeho autoritářské politice. Videem na Instagramu, kde se demokraté „králi Trumpovi“ pokorně klaní, pak ještě dále „zvedl laťku“ viceprezident J. D. Vance, pravděpodobný dědic amerického trůnu.
Čtěte také
Donald Trump vzal zřejmě doslova poučku svého někdejšího stratéga Stevea Bannona „zaplavit zónu –“, ehm, výkaly. Bannon měl na mysli výkaly obrazné, tedy záplavu polopravd, lží, žvástů a nesmyslů, které dokonale zastřou reálné problémy a skutečné dění a odvedou od nich pozornost. I Donaldu Trumpovi od AI exkrementů k těm reálným, které by metal do veřejného prostoru, kousíček cesty zbývá.
Stejně tak plácat na sítích o Hitlerovi a kremačních pecích ještě není sama o sobě vždycky podpora nacismu. Ať už je zde ale pozornost strhávána od skutečných zákulisních intrik, nebo jen od toho, že je mluvčí nevychovaný hňup a žvanil, neměla by projít bez povšimnutí ještě jedna rovina.
Čtěte také
„Počasí neovlivní, jak mluvíme o počasí. To, jak mluvíme o lidech, má ale na lidi reálný dopad,“ konstatoval Markus Rieger-Ladich, německý profesor pedagogických věd. Jak dlouhý je úsek, který odděluje obraz odpůrců pokrytých exkrementy od skutečného útoku?
Čelit těm slovním je už zcela běžné. Jak velký je rozdíl mezi „jen tak něco říkat“, a „doopravdy si to myslet“? A co „a jednat podle toho“? Jaká je pravděpodobnost, že budete vytrvale mluvit o druhých v ponižujících invektivách, a přitom je v duchu respektovat? V současném diskurzivním proudu, tolik připomínajícím obsah fekálního vozu z mého dětství u nás na vesnici, tratíme všichni. Všichni se v zaplavené zóně umažeme. Leda bychom si včas dali stopku.
Nejposlouchanější
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Jana Knitlová: Soukromá derniéra. Příběh dvou herců na útěku z nacistického Německa
-
Ignát Herrmann: Výhost. Láska hory přenáší, ale někdy jsou rodiče nepřístupnější než velehory
-
Gilbert Keith Chesterton: Modrý kříž. Dopadne otec Brown i zločince mezinárodního formátu?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka



