Alena Scheinostová: Bodíky

Vzpomínáte na klasický Kantorkův kočičí vtip? „Byla to velice zdatná myš, nejen že jsem ji nechytila, ale ještě mi cestou stačila prodat ořech.“ Právě takhle to funguje.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Čekáme

V institucích a obchodech větších a modernějších je kartička plastová, s logem a nějakým tím štěpným mottem, jako že jen u nich čeká jedinečný svět zážitků nebo jste tam člověkem. V těch vůbec největších a nejmodernějších pak máte samozřejmě aplikaci do mobilu, která dává tu výhodu, že můžete při troše štěstí ztratit všechny kartičky s bodíky najednou.

Ale dosud se najdou místa, kde „jdou zeleně“, pěkně postaru, a vydají vám kus tvrdého papíru, na který pak sázejí razítka. Tedy bodíky. Jeden nákup – tolik a tolik bodíků, podle toho, kolik utratíte. Připomíná mi to razítka, co jsme v první třídě dostávali do notýsku za usušené byliny, donesený sběr nebo zkontrolované vši, a možná je to záměr. „Bodíky sbíráte?“ zazní klíčová věta a ve mně se vždycky něco zatetelí. Mají nás dobře přečtené.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Slavnost chleba

Iluze, že za své „korunky“ těžíme v podobě „bodíků“ něco extra, funguje prostě dokonale. Jistě, někdy je na konci řetězce reálné, hmatatelné kafe navíc, což je za mě optimální varianta, klidně bych za jedno presso s mlékem své bodíky směňovala i v textilu, taxislužbě nebo na zubní hygieně, tahle možnost se mi ale zpravidla nenabízí.

Někdy je výstupem skutečná sleva, jistěže na jinak předražené zboží, které v daném obchodě kupujeme obvykle, ale odnést si „svůj“ krém zdánlivě o dvě stovky laciněji dělá takový pěkný pocit u srdce – který nejednou vede k tomu, abychom těch dvě stě obratem vyhodili za ještě větší pitomost, nejčastěji hned v tomtéž obchodě.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Kostel, který mlčí

Někdy se ale nakonec ty krásné naškudlené bodíky prostě smění za předem určený „dárek zcela zdarma“ a za všechnu tu předchozí snahu si domů odnášíme plyšovou zrůdu, servírovací tác, který se nikam nevejde, anebo drink v plechovce plný sladidel a barviv. A přesto z toho máme aspoň chvíli radost.

Princip příslibu a odměny zkrátka na lidské bytosti platí. Vědí to vychovatelé a vědí to i obchodníci. Ale zjistili to například také provozovatelé památek. Také při návštěvách hradů, kostelů a parků můžete totiž leckde sbírat bodíky. Například díky Svazku obcí Českého dědictví UNESCO si na své bodíky přijdou ti, kdo během roku navštíví některou ze sedmnácti tuzemských krás zapsaných na tenhle prestižní seznam. Za dostatek bodíků pak můžou získat volnou vstupenku. Ale třeba se dostane i na to kafe.