Alena Scheinostová: Slavnost chleba

Pokud trefíte červencový termín, kromě prostého pečení vychytáte rovnou Slavnosti chleba – takovou tu milou celodenní veselici, kdy se navíc čepuje pivo, pečou klobásky, utrácí se za nesmysly na stáncích a hraje k tomu muzika.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Kostel, který mlčí

A lidé rádi přijdou. Přihlížejí jako u vytržení, jak pan pekař sází bochníky do pece, jak syčí mouka, když testuje teplotu, jak se pecny zvedají a hnědnou. A ten chleba potom chutná! Kusu žvance, který coby „chléb náš vezdejší“ staletí sloužil jako metafora potravin vůbec, se tu najednou věnuje pozornost až posvátná, s celou paletou obřadných úkonů, jak už to k uctívání patří.

Je třeba správně zadělat onen celý kvas v nádobě k tomu určené, je nutno dodržet všechny postupy a také je na místě přihlížet, očekávat, trnout a nakonec společně pojíst z jednoho celku. Nakonec, i praotcem hostie byl kdysi prostě chleba.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Ruiny

Víkendový krájený anebo světlý toastový, který se někde choulí v igelitu, je jenom smutná ozvěna skutečného chleba, kolem kterého se v adorující úctě sjednocuje zástup – jako když svatému na prastarém obraze odmažete svatozář. Takoví jsme my, taková je doba. Kdo si dnes vzpomene, že mazanec, který pokládáme na stůl právě teď během – podobně odsvěcených – Velikonoc, býval kdysi konkrétním symbolem chleba, který obětujeme, abychom dostali život!

Vzpomněla jsem si na to nad četbou svodky z Ukrajiny. Iniciativa „Soul of Soil“ – Duše země – tam propojila Kyjev s Malou Oleksandrivkou, obcí v Chersonské oblasti, kde loni – jak píše ukrajinská Rubrika – sapéři vyčistili od min 1800 hektarů osvobozené půdy. Na polích navrácených jejich účelu pak vyrostlo obilí a z něho vyrobili mouku. A z této „zmrtvýchvstalé“ mouky napekli v Kyjevě velikonoční chléb paschu. Tu nesou pravoslavní o Velikonocích – které jim mimochodem o letošním roce připadly na stejné datum jako ty západní – do chrámu k posvěcení, aby ji pak společně kladli na sváteční stůl a pojedli ji v kruhu rodiny.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Hugo, Kilián, vy a já

„V předvečer Velikonoc si musíme uvědomit, že každý bochník chleba, každá pascha na našich stolech je výsledkem mnoha příběhů odvahy,“ doprovodili paschy komentářem pořadatelé. Stará a nová symbolika a stará a nová obřadnost se tu potkávají tak přímočaře, že jim nemůže nerozumět ani ten sebesekulárnější. Ani ten, komu by Slavnosti chleba u staré pece v pohraničí nebyly náhodou dost slavnostní.