Alena Scheinostová: Ruiny
Ta výstava se jmenuje Ruiny a prezentuje prostě – ruiny. Mistrovsky nasnímané na panoramatických černobílých fotografiích, jejichž autor je věhlasný Josef Koudelka, a nainstalované do pražského Uměleckoprůmyslového musea tak, aby výsledek vyvolával dojem, že návštěvník prochází nejen kolem torz antických chrámů, divadel, tržišť a viaduktů, ale že se rozvalinami přímo proplétá.
Sám fotograf, aby soubor vytvořil, se ruinami v nejrozmanitějších zemích proplétal šestadvacet let.
Čtěte také
Od roku 1991 prošel za tu dobu dvě stovky archeologických nalezišť širokého Středomoří a ze záběrů zkomponoval jak výstavní projekt (poprvé pro Paříž v roce 2020) tak také knihu, kterou jeho spolupracovníci doplnili přiléhavými citáty z klasické literatury.
Ty provázejí i pražskou expozici, a tak impozantní záběry staletých trosek podšeptává například hlas Chateaubriandův: „Toto místo je vhodné k zamyšlení: vracím se do své minulosti, cítím tíhu přítomnosti a snažím se proniknout do budoucnosti. Kde budu, co budu činit a čím budu za dvacet let? Při všech těch malicherných plánech narážíme na nepřekonatelnou překážku, a tou je smrt.“
Čtěte také
Ale jdižiž, tragický preromantiku – napadá však návštěvníka vzápětí. Měřeno pohledem na ruiny, nemá Chateaubriand tak docela pravdu. Je nesporné, že vozová kolej na snímku starořímské cesty Via Appia upomíná na vůz dávno už neexistující, že nikdo víc nebude předčítat ze svitků v rozvalené Celsově knihovně, nevypustí lvy do kolosea a v chrámu v Kyréně nebude vzývat Dia Hromovládce.
Přesto, i coby trosky všechna tato místa žijí. Ať už díky praktickému založení našich středověkých předchůdců, kteří si tyto stavby – když dosloužily původnímu účelu a než se staly památkami – nezřídka porozebrali pro své vlastní domy, aby se jimi a v nich život vinul dál.
Čtěte také
Anebo díky průzkumníkům, objevitelům a nakonec i turistům, kteří pokračují v příběhu třeba takové Petry, který začal s Nabatejci před dvěma a půl tisíci lety a pod tvářností pevnosti, obchodního centra, města s divadly a chrámy anebo zase raněkřesťanského biskupství vyústil až v dnešní podobu památky UNESCO přetékající obdivovateli, bez které by nebyl tak živý sám Indiana Jones. Není ostatně dokladem stále pokračujícího života ruin právě i to, že se na snímcích fotografa Koudelky staly zase novým uměleckým dílem?
„Ruiny nejsou minulost, ale budoucnost. Jednou všechno kolem nás budou ruiny,“ uvozuje výstavu sám její autor. A nezní mi to nijak chmurně; spíš jako tajuplný příslib. Budu-li i já časem ruinou – jakože nemohu nebýt – kéž jsem ruinou také tak krásnou, životnou a inspirující!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
