Tomáš Koblížek: Proč odpovídat na nenávist a lhaní na sítích? Filozofie jazyka popisuje fenomén counter-speech

Podobné otázky spadají do části filozofie jazyka zabývající se takzvanou counter-speech, tedy protiřečí, která spočívá v reagování na lživé či nenávistné příspěvky s cílem umenšovat z nich plynoucí škody. Jelikož větší pozornost často věnujeme útočení a lhaní, je na čase zaměřit se také na tento typ mluvy, která se staví na odpor a která rozhodně nebývá neúspěšná. 

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Dokdy má smysl připomínat vinu?

Východiskem této úvahy může být dobře komponovaná kampaň proti online nenávisti, kterou nedávno spustila televize Nova. Známé tváře jako herec Jiří Langmajer, herečka Martha Issová nebo novinářka Zdislava Pokorná před kamerou citují agresivní komentáře, které skutečně obdrželi a které zahrnují věty typu „jsi odpad“ a „přeju ti rakovinu“. Důležité je, že video nekončí jenom citováním nenávistných projevů. Všichni věcným jazykem odpoví a nabídnou útočníkovi schůzku, na což však dotyčný nereaguje a na setkání nedorazí.

Při zběžném pohledu se může zdát, že toto i jiné reagování na online nenávist je nesmyslné. Je přeci jasné, že žádná odpověď nepřijde, a pokud ano, bude možná jen dalším exemplářem agresivity. Z hlediska současných debat o protiřeči však platí, že její úspěch nelze měřit jen tím, zda útočníka přiměje k vnitřnímu obratu.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: AI a nenávistné obrazy. Co je generativní hejt?

Cílem věcného odpovídání může být také zachovat dosud neagresivní ráz dané debaty, tedy určitou jazykovou atmosféru, což se může podařit tím spíš, pokud neútočně zareaguje více lidí nebo právě nějaká autorita. Jeden z výzkumů publikovaný v oxfordském časopise European Sociological Review naznačuje, že neagresivním odpovídáním utváříme v debatě jazykové prostředí, v němž útočení nepůsobí normálně a kde se případní další agresoři drží zpět. Naopak snadněji se útočí v situaci, v níž přibývají jen rozhořčené výroky a kdy se agresivita stává normou.

Podobně je to se snahou vyvracet nepravdy, tj. lži či omyly, u nichž máme dojem, že je mluvčí nepřesvědčitelný, a že tedy opět nemá smysl odpovídat. Zde však výzkumníci counter-speech upozorňují na to, že posluchačem naší protiargumentace běžně není pouze její přímý adresát, ale širší publikum – také se hovoří o bystanderech či lurkerech, tedy uživatelích sítí, kteří debaty jen pozorují, ale nekomentují.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Co je RIP trolling? Neúcta k mrtvé básnířce jako znepokojivé znamení

Jednoduše řečeno, sociální sítě jsou veřejným prostorem svého druhu, kde naši konverzaci mohou sledovat i lidé, kteří na téma polemiky nemají jasný názor a kteří by bez naší protiargumentace možná přejali nepravdivé tvrzení. To, že nepřesvědčíme šiřitele nepravdy, tedy nutně neznamená, že jsme nepřesvědčili nikoho vůbec.

A konečně reagování není nesmyslné z toho důvodu, že odpovídat na toxické projevy nemusí spočívat v oslovování lháře a útočníka, ale v oslovování jeho terčů, o nichž lže nebo na něž útočí. Pokud oběti naznačíme, že odmítáme útoky na ni nebo že nevěříme pomluvě, můžeme zmenšit část škody často spočívající nejen v tom, že je někdo šokován nečekaným výpadem, ale také v tom, že se v dané situaci cítí naprosto sám. I letmá podpora je v tomto smyslu účinnou protiřečí.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: „17. listopad nebyl.“ Filozofie jazyka popisuje nové trendy ve veřejném lhaní

Takto bychom samozřejmě mohli pokračovat dál. Důvodů, proč reagování na lhaní i nenávidění na sítích má smysl, je v literatuře popsáno velké množství. A přibývá také experimentů ukazujících, který typ odpovědi je v dané situaci nejvhodnější.

Na závěr bych se vrátil ke zmíněné televizní kampani, v níž vystupují známé osobnosti. Dnes již asi nikdo nepochybuje o tom, že vstupujeme do období, kdy nebezpečné lhaní a napadání nebudou jen jakýmisi projevy na okraji, ale typickým mluvním stylem charakterizujícím projevy řady autorit. Bude proto dobré, když se proti takové komunikaci budou ozývat jiné autority, ať už umělkyně, umělci, vědkyně, vědci, novinářky, novináři či jiné osobnosti, které díky respektu získanému ve společnosti mohou mít vliv na to, aby nenávidění či lhaní nebylo vnímáno jako něco běžného.

Autoritou ostatně může být i větší skupina lidí, která se spojí při obraně vůči nějakému útoku či lži. Právě taková schopnost mluvit ve zlomových okamžicích společným hlasem a společně se ohrazovat může být v nadcházejících měsících a třeba i letech zcela zásadní oporou.