Pavla Horáková: Opakovací lekce

Spousta věcí v životě se odvíjí podle toho, zda se narodíte na šťastném, nebo smolném místě. Přese všechno, co se v našem prostoru odehrálo za posledních sto let, se můžeme považovat za ty šťastlivější. To dokládá i skutečnost, kolik lidí odjinud k nám přichází hledat svůj „český sen“, anebo přinejmenším utíká od své domácí noční můry.

Čtěte také

Pavla Horáková: Uznání území a svrchovanosti

Rozkolísanost současného světa však skýtá pramálo jistot, a na místo, které mělo zdánlivě zaručenou zeměpisnou kliku, se ze dne na den může začít lepit geopolitický pech. Vzpomeňme si na Dubaj a nedávný úprk zbohatlíků a spekulantů z údajného ráje na zemi.

Válečné třeštění nezasáhlo jen rezidenty zaslíbeného emirátu, ale také nejvytíženější letiště světa, co se týče mezinárodní osobní přepravy. Kvůli odvolaným letům se jeden můj kamarád cestou do Indie o pár dní zdržel a jiný můj známý manželský pár si naopak pobyt v Indii o několik dní protáhl. Nejspíš bych si jejich zrcadlově obrácené situace nespojila, kdyby oba nezmínili hinduistický svátek Hólí, kterému jsem do té doby nevěnovala pozornost.

Čtěte také

Pavla Horáková: Chrám i tvrz, hřiště i ponk

„Když vám kvůli tomu, co se děje se světem, zruší let, takže se nemůžete vrátit domů, dveře ášramu zůstávají otevřené. A jen co do nich vkročíte, hned na vlastní kůži zažijete nejbarevnější indický svátek Hólí. Šťastné Hólí všem! Kéž máme všichni pestrý život plný radosti,“ napsala má známá pod fotografii, na níž jsou i s manželem od hlavy až k patě zamazáni barevnými pigmenty, které k oslavám svátku patří.

Kamarád, který si právě kvůli svátku Hólí koupil bílé oblečení, aby na něm barevné prášky co nejlépe vynikly, poznamenal, že „dnešní svět nemá vůbec smysl pro humor. USA a Izrael zaútočily na Írán. A tak místo barev začaly létat rakety a šáhidy.“ Namísto v Indii se ocitl ve Švýcarsku a barevný chaos bez reptání vyměnil za alpskou akurátnost.

Čtěte také

Pavla Horáková: Figurkovné

Jeden dobrý člověk nezažil, co si naplánoval, ale jeho místo vděčně zastali jeho krajané. Vzájemně o sobě nevěděli, ale já jsem z pozice pozorovatele měla pocit, že aspoň v téhle nepatrné jednotlivosti zůstal vesmír v rovnováze navzdory silám, které nemůžeme ovlivnit.

Planeta je vydána napospas hrstce vrtošivých starců, kteří vedou války z pochybných pohnutek. Buď si vyřizují účty mezi sebou, anebo se světem, který jim neprokazuje dost úcty, kterou se domnívají, že zasluhují. Globalizovaný svět je tak propojený, že se lokální konflikty tak či onak dotýkají i obyvatel takzvaně šťastných geografických poloh. Příhoda, kterou jsem tu použila jako ilustraci, měla dobrý konec, ale nechci se jí nechávat ukonejšit. Vůbec totiž neměla nastat.

Čtěte také

Pavla Horáková: Světýlka ve tmě

Kéž by se dobří lidé dokázali spojit a říct mocnému klubu mstivých starců: „A už dost!“ Bohužel není, kdo by je zastavil, jsou obklopeni suitou věrných a legitimitu a nedotknutelnost jim propůjčili voliči, kteří uvěřili jejich charismatu. Všechny nehoráznosti jim procházejí, jako by byli pod ochranou temných božstev.

Bohužel důsledky jejich konání jsou zhoubné a následné otřesy budou obíhat zeměkouli ještě mnoho let. Selhaly všechny brzdy a protiváhy a mezinárodní záruky, o nichž nás ve škole učili, že jednou provždy zamezí zvěrstvům, která známe z 20. století. A tak vše nasvědčuje tomu, že lidstvo bez ohledu na zeměpisnou polohu má před sebou opakovací lekci.