Nina Rutová: Dřevomorka domácí

Lehký odér po cizích kocourech cítíte jen za bouřky. Kdysi vnikli do domu za domácí kočkou. Pokračujme v hodnotách (kvalitách?), které tvoří spokojenou domácnost: domácí vzdělávání dětí, domácí mazlíčci, domácí chléb v ošatce, domácí vejce, děti v pyžámcích s čerstvě umytými krky, pohádka na dobrou noc.

Čtěte také

Nina Rutová: Kariéra na houby aneb Změna paradigmatu

I ten tichý, synchronizovaný pohyb, kdy žena večer myje nádobí a muž je lněnou utěrkou utírá a jemně ukládá do slonově bílé almárky po babičce, všechno šlape jako hodiny. A pak – jedna drobná, v podstatě zanedbatelná lež. Ne velká. Odbočka z cesty, vymyšlená porada v kanceláři. Milosrdná lež.

V tu chvíli se to stane. Přijde na scénu ONA. Dalo by se říct, že vstoupí na jeviště s dramatickou tichostí. Dřevomorka domácí.

Jako tvor od přírody ostýchavý a chtivý teplého rodinného krbu se nejprve skromně zabydlí v temném, studeném a trochu vlhkém koutě sklepení. Bydlí v dřevěné bedýnce po bramborách. Bojí se vpadnout do domu jako nezvaný host, a tak jen tiše nasává atmosféru a sní o tom, že se jednoho dne usadí v obýváku. Možná i v ložnici. Přeje si, aby ji paní domu přijala s radostí. Jako když sousedka přinesla domácí džemy nebo koláče. I ona má přece v rodném listě napsáno: Dřevomorka domácí!

Čtěte také

Nina Rutová: Proč jsou děti jiné

Vědci ještě nezjistili, že dřevomorka je citlivý vztahový indikátor. Nebují z vlhka, jak míní mykologové, ale z lidského chladu. Od neblahé chvíle mužovy milosrdné lži ticho v domě zhoustlo. Místo hnětací mísy po babičce, vařeček a porcelánové valchy se začnou kupovat a používat domácí spotřebiče. Hrozící konflikt se řeší nákupem domácího kina, jen aby byl pokoj od domácích výslechů.

Zmizela vřelost. A dřevomorka roste a sbírá odvahu. Nevyžaduje moc. Stačí jí, když se někdo mračí do talíře. Během jednoho nepatrného podráždění poporoste o tři milimetry. Během tiché hádky v ložnici přikryje svým jemným, vatovým podhoubím prkennou podlahu. Během domácího dusna poporoste až o šest milimetrů za den! Tká svou síť pod nohama rodiny, která nahoře utkala už jen zdvořilou lhostejnost.

Přijde den, kdy se paní domu skloní pod pohovku pro špinavou ponožku a konečně ji uvidí. Hustý, žlutavý, sametově zvlněný bochník. Žádné vítání? Žádná domácí limonáda? Diví se dřevomorka a mrkne. Tak dlouho jí přece trvalo, než zdomácněla!

Čtěte také

Nina Rutová: Abrahám

Věda tvrdí, že dřevomorku spolehlivě zničí jen žár nad čtyřicet stupňů Celsia. Nebo... pořádný průvan.

A tak si říkám – až budete dnes ráno větrat, dělat si kávu a možná se mračit na někoho, kdo zase nevynesl koš… otevřete okna dokořán. A pusťte do domu trochu skutečného tepla a nadhledu. Ať vám pod podlahou nezdomácní někdo, o koho byste fakt nestáli. Přeji hezký a hřejivý den!