Nina Rutová: Proč jsou děti jiné

V posledních letech často slýchám, že metody, které dříve při výuce perfektně fungovaly, jsou dnes nepoužitelné. Děti prý ztratily zájem o čtení, psaní i poznávání, nebaví je nic, nepracují a hlavně – vůbec se nedovedou soustředit. „Aha, už je to tady,“ říkám si. Mám si troufnout školit učitele, když neznám jejich žáky, kteří „neradi čtou, neradi píší, a vlastně spolu i neradi mluví“?

Čtěte také

Nina Rutová: Abrahám

Opatrně se ředitelky ptám, jestli jsou i u nich děti jiné než před lety. „Ano, jsou,“ odpovídá. „Škoda, že jsem s dětmi z prvního stupně už dlouho nepracovala,“ lituji. „Stačí říct – který týden se ti hodí?“

Posunula jsem dovolenou a poslední květnový týden strávila přímo v hodinách.

V osm ráno děti v klidu usedly na koberec. Když přišly učitelky (v této škole nepoznáte, kdo je asistent a kdo pedagog), zazněl gong a začaly ranní rituály. V každé třídě trochu jiné, ale vždy s důrazem na soustředění a vzájemné naslouchání. Poté následovala výuka.

Čtěte také

Nina Rutová: Hnojník inkoustový a nedokončený román Jaroslava H.

Po krátkém úvodu o českých osobnostech jsem rozdala knihy Světoví Češi. Děti se měly v trojicích dohodnout, která osobnost nebo který vynález je pro ně nejatraktivnější. Někdo chtěl pracovat sám, někdo potřeboval do týmu přidat zdatnějšího čtenáře – vše vyřešily během dvou minut. Texty studovaly po částech: shrnovaly odstavce, vymýšlely otázky a ujasňovaly si nejasnosti.

Důkazem o jejich studiu byly závěrečné prezentace osobností a jejich přínosu někdy i celému světu.

Viděla jsem scénky, v nichž Emu Destinnovou odmítají vzít na přední pražskou scénu s odůvodněním, že na zpívání nemá hlas, první kontaktní čočky Wichterle vyrábí po vyhození z fakulty doma za pomocí rodiny a stavebnice Merkur, Eliška Junková své závody nevzdává, o Českém Edisonovi si povídali dva kluci jakože při jízdě tramvají z Letné na Výstaviště. – Té nápaditosti!

Čtěte také

Nina Rutová: Muchomůrka jarní

Tyto děti byly skutečně jiné – jiné, než o jakých slýchám jinde. Proč? Každý pracuje svým tempem v atmosféře vzájemné podpory. Systém věkově smíšených skupin v trojročích funguje tak, že nováčci odkoukají pravidla od starších. Jakoby šlo o jeden organismus, kde se tvorové domlouvají neviditelnými signály. Teprve v pátek večer mi došlo, že jsem za celý týden u nikoho neviděla mobil. V půlhodinových přestávkách děti řádily ve školní zahradě.

Notebooky ale mají! Deváťáci na nich plánovali jídelníček a rozpočet. Neřešili abstraktní úlohy. – Nejstarší děti skutečně celý školní rok pro sebe a své spolužáky vaří.

Čtěte také

Nina Rutová: Jak naše ves přišla o koláče

S nejmenšími dětmi jsem v závěru týdne vyráběla deníčky na školu v přírodě – budou do nich psát, co opravdu zažily, nebo smyšlené příběhy svých plyšáků.

Zdá se, že Marie Montessori má co nabídnout pedagogům, dětem a rodičům i dnes.