Nina Rutová: Hnojník inkoustový a nedokončený román Jaroslava H.

Štěpánek se však marně snažil ráno probírat Haška z kocoviny. Ta byla po nočních pitkách na denním pořádku, a tak měl být Štěpánek nakonec po ruce kdykoliv Mistr chytí inspiraci.

Čtěte také

Nina Rutová: Dělej jen to, co dělají místní

Hašek pak většinou ani nepřečetl, co toho dne nadiktoval, neboť na další pokračování slavného románu už netrpělivě čekal pražský nakladatel a tiskárna, a tak šla obálka s nadiktovaným „rukopisem“ rovnou na poštu. (Hašek si nechával jen poslední stránku nebo dokonce jen půlstranu, aby druhý den věděl, kde právě skončil.)

Osudy dobrého vojáka Švejka psal Hašek, tedy vlastně Štěpánek, inkoustovým perem. A jak známo román nedopsal. Podle všeho i vlivem alkoholu, který podrýval již beztak dost chatrné Haškovo zdraví.

Tolik k okolnostem, za nichž vznikal text, přeložený do padesáti osmi jazyků, čtený mnoha národy.

Čtěte také

Nina Rutová: Muchomůrka jarní

Ale zůstaňme na Lipnici. Jednoho podzimu, 125 let po Haškově narození a bezmála 85 let od jeho smrti, osadili plácek za hospodou U České koruny pomníkem. Hašek tam 85 let po smrti začal sedět v nadživotní velikosti na balvanu. „A víte, co?“ – povídá sousedka Vanda a směje se bezzubě od ucha k uchu. „U toho balvanu, na kterém Hašek sedí, se ještě toho roku objevil hnojník inkoustový!“

Pokud se zatím nesmějete spolu se sousedkou, tak jen proto, že možná nevíte, že hnojník inkoustový je znám svými antabusovými účinky, což znamená, že v kombinaci s alkoholem vyvolává velké žaludeční potíže.

„Houby se každý den objevují u Haškových nohou po setmění, jako by ho chtěly večer před pitím uchránit, rozumíte!“ pokračuje Vanda

Čtěte také

Nina Rutová: Jak naše ves přišla o koláče

„A ráno, co ráno z nich zbude, jen inkoustově zbarvená loužička, viďte?“ – dodávám.

„Myslím, že proto, aby Hašek mohl román konečně dopsat.“ – pointuje nenadálý růst hnojníku inkoustového u sochy velikána Vanda.

Vědci dosud nerozluštili tajemství, za jakých přesných podmínek dochází

k přeměně zárodků v budoucí plodnice. Já a sousedka Vanda už to víme.