Federico García Lorca: Krvavá svatba. Vášnivý příběh o věrnosti, zradě a nenaplněné lásce

9. duben 2023

Leonardo unáší v den svatby nevěstu, svou bývalou milenku. Neohlíží se na vlastní rodinu, na letitou nenávist mezi svým a ženichovým rodem, ani na sílu tradice pomsty. A právě kvůli pomstě je jeho čin předem určen k tragickému konci. Drama potlačované lásky, která přeroste v nezvladatelný cit, poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Účinkují: matka (Jana Hlaváčová), nevěsta (Daniela Kolářová), tchyně (Jaroslava Adamová), Leonardova žena (Gabriela Vránová), sousedka (Blažena Holišová), Juanita (Barbora Hrzánová), dívky (Jolana Maurerová, Sylva Sequensová a Elena Strupková), chór (Hana Kofránková), Leonardo (Václav Postránecký), ženich (Jan Hartl), nevěstin otec (Josef Somr), mládenec (Miroslav Masopust), svatebčan (Jiří Schwarz), dřevorubci (Jaroslav Konečný, Ladislav Frej a Jiří Holý), Luna (Bořivoj Navrátil), Smrt (Blanka Bohdanová) a další
Dramaturgie: Ivan Škapa, Hynek Pekárek
Překlad: Vladimír Mikeš
Hudba: Jiří Smutný
Režie: Josef Melč
Natočeno: 1990

Španělský básník a dramatik Federico García Lorca (1898–1936) pocházel ze zámožné andaluské statkářské rodiny. Studoval filozofii a práva na univerzitě v Granadě a poté krátce i v Madridu, kde se napojil na tehdejší španělskou uměleckou avantgardu. Ta byla pod silným vlivem Paříže, ať už mluvíme o surrealismu nebo dadaismu.

Václav Postránecký (18. 1. 2016, Narodní divadlo)

Do dějin dramatu se Lorca zapsal především svými tragédiemi. Příznačné jsou pro něj výrazné ženské hrdinky. Na jeho počáteční dramatiku měly velký vliv postupy loutkového divadla, velikáni španělské dramatiky Lope de Vega a Calderón de la Barca, ale je zároveň i syntézou modernistických básnických tendencí.

Jeho divadelní debuty představují krátké hry loutkového typu a fraškovitých hříček, které byly vydány pod názvem Pimprlata, tragikomedie o donu Kryštofousovi a panince Rositě a ve sbírce Krátké divadelní hry. Jeho tvorba pro divadlo pokračuje divokou fraškou Čarokrásná ševcová (1930) a erotickou féerií Láska dona Perlimplína a vášnivost Belisina (1933). K jeho dramatickým vrcholům patří lidová romance Mariana Pinedová (1925), krátká hra Publikum (1933), Neprovdaná paní Rosita neboli Mluva květů (1935) a dramata Krvavá svatba (1933), Yerma (česky i Pláňka, 1934) a Dům Bernardy Albové (1936).

Lorca měl s divadlem i praktickou zkušenost. Vedl studentský soubor La Barracca. Jezdil s ním především po španělském venkově a v repertoáru dominovala domácí divadelní klasika. Jaký význam přisuzoval divadlu, dokládají jeho slova:

Divadlo je jedním z nejúčinnějších a nejužitečnějších nástrojů k výstavbě země, je barometrem, který ukazuje její velikost nebo její úpadek. Divadlo citlivé a ve všech svých odvětvích, od tragédie až po vaudeville, dobře zaměřené, může za několik málo let změnit senzibilitu lidu; divadlo rozrušené, v němž kopyta nahrazují křídla, může zmrzačit a uspat národ.

Pro celou jeho tvorbu je vyměřeno pouhých osmnáct let. Po vypuknutí Francova povstání v roce 1936 byl pro své neskrývané levicově republikánské smýšlení popraven.

autoři: Martin Velíšek , Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby
Spustit audio

Související