Povídky Magdalény Platzové, Jana Sojky, Jana Antonína Pitínského a dalších současných českých autorů

Magdaléna Platzová: Moje markýza

Spisovatelka hledá klidné místo, kde by se mohla věnovat psaní. Najde ho v domě hraběnky Isabely v nejkonzervativnější lyonské městské čtvrti Ainay. Drobná elegantní dáma budí autorčin zájem. Ze společných rozhovorů poznává dramatickou historií starého šlechtického rodu a otevírá se jí i životní příběh samotné hraběnky. Dosud nepublikovaná povídka české spisovatelky žijící ve Francii.

Spisovatelka, dramatička a novinářka Magdaléna Platzová (1972) je dcerou spisovatelky Edy Kriseové a dokumentaristy Josefa Platze. Vystudovala filosofii na FF UK. Hrála v česko-francouzském Divadle na voru. Jako novinářka působila v Literárních novinách a v Respektu. Je autorkou několika románů, tří divadelních her, dvou povídkových sbírek a knížky pro děti. Žije v Lyonu. 

Jan Sojka: Západní expres

Rudla si splnil životní sen a stal se mašinfírou, dokonce jezdí až do Německa. Trápí ho ale skutečnost, že on jediný z celé party strojvedoucích za celé roky nenarazil na sebevraha. Nechce nikoho přejet, zároveň by „svůj první smrťák“, tento děsivý zážitek, měl rád jednou provždy za sebou... Schází s blízkým kamarádem, se kterým se zná od střední školy, a který chce o něm, jeho splněném snu a nesnesitelném čekání na neštěstí něco napsat. Tato dosud nepublikovaná povídka je inspirována skutečnou událostí, tragickou srážkou dvou vlaků u obce Milavče v srpnu 2021.

Jan Sojka (1973) vystudoval bohemistiku a historii a v současnosti v Plzni působí jako středoškolský učitel. Píše poezii, prózu a příležitostně se věnuje i dramatické tvorbě. Je jedním ze zakladatelů nonkonformního souboru Antidivadlo.

Jan Antonín Pitínský: Diamant, Syn vrchního

Liduna Křivá našla při uklízení v bance diamant, který prozáří poslední chvíle jejího života. Ostýchavý syn vrchního z hotelu Miramare kvapí městem nakloněn na levou stranu. „Ještě tady zůstali lidé, od svých otců a matek vybaveni jedinečnostmi, náležejícími jejich zvykům, pohybům i chováním, vyznačující se odevšad mizející svérázností, ať už ve způsobu jistého podivínství, nebo jakési pradávné ráznosti a odhodlanosti, jež mnohdy působí jako neotesanost.“ Dva lidské osudy, dva příběhy z městečka malého. 

Jan Antonín Pitínský (1955) je český básník, spisovatel, dramatik a divadelní režisér několikrát oceněný Cenou Alfréda Radoka. V poslední době se věnuje převážně prozaické tvorbě. V nakladatelství Dauphin vyšla v roce 2023 textová feérie na pomezí hájemství poesie a prózy Bratří Biglinové na dvojskifu. Povídkový soubor Domácí potřeby, ze kterého jsme vybrali i naše dvě povídky, vydalo v letošním roce nakladatelství Větrné mlýny.

Viktorie Hanišová: Pozůstalost

Úspěšný herec, producent a dokumentarista se po dvaceti letech života v cizině vrací domů. Hlavním důvodem jeho návratu je napjatě očekávané setkání s dívkou, se kterou se kdysi před svým odjezdem rozešel. Povídka plná očekávání a s překvapivou pointou z knihy Dlouhá trať.

Viktorie Hanišová (1980) je autorkou volné románové trilogie Anežka, Houbařka a Rekonstrukce a také knihy rozhovorů o šetrnosti a udržitelnosti ve městě Beton a hlína. Překládá z němčiny a angličtiny.

Jan Němec: Obolos

Povídka z antologie Krvavý Bronx. Nejlepší spisovatelé z brněnských nakladatelství Host a Druhé město napsali pro tento knižní sborník příběhy na motivy z černé kroniky, které historik Michal Konečný vyhledal ve zprávách ze 2. poloviny 19. století. „Spisovatelé inspirovaní historickými prameny napsali povídky o vraždách, krádežích, potratech, otravách či sňatkových podvodech, jimiž kdysi Cejl žil a o nichž informovaly Morawské nowiny. Ukazují, že už před půldruhým stoletím byla ulice Cejl a její okolí oblastí plnou sociálního napětí a společenských nepokojů,“ říká Radek Štěpánek z nakladatelství Host.

Povídku Obolos napsal Jan Němec (1981) spisovatel, scenárista a šéfredaktor literárního měsíčníku Host, autor oceňovaného románu Dějiny světla (beletrizovaného životopisu fotografa Františka Drtikola), knihy Možnosti milostného románu nebo naposledy povídkového souboru Liliputin: Povídky z války.

Markéta Pilátová: Jardův vnuk

Povídka je situována do doby po listopadovém převratu. Úspěšný podnikatel, exulant přijíždí do Čech a po cestě rekapituluje svůj život. Doma začínal se svým nejlepším přítelem židovského původu, který odmítl po příchodu nacistů odjet ze země a zahynul. Příběh s téměř detektivním nádechem má nečekané rozuzlení.

Spisovatelka, překladatelka a novinářka Markéta Pilátová (1973) vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1997 poprvé odjela do Mexika na delší stáž, během níž psala doktorskou práci z lingvistiky. Později procestovala jako novinářka řadu latinskoamerických zemí.

Borjana Dodova: Nevermind

Někdy se život protáčí stále stejně jako stará kazeta. Pak je skoro úlevné, když se páska přetrhne. Je možné ji slepit, vždycky ale bude kousek chybět? Staří kamarádi, volejbal a oblíbené album ze střední - to jsou ingredience, se kterými ve své povídce Nevermind, psané v ostrém rytmu krájení zeleniny, promyšleně pracuje spisovatelka s bulharskými kořeny Borjana Dodova. Vychutnejte si souhru zdánlivě nepodstatných detailů a mikrosituací a nenápadně narůstající znepokojení. Pokud se totiž ve zpuchřelém životě konečně objeví cosi svěžího, pak jsme i za bolest vděční.

Spisovatelka a scenáristka Borjana Dodova (1983) studovala matematiku na MFF UK a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Debutovala sbírkou povídek Inverzní kyvadlo. Publikuje v časopisech Revolver Revue, Umělec, A2 a Psí víno. Je také autorkou několika esejů a nerealizovaných filmových scénářů. V roce 2014 získala Fullbrightovo stipendium na výzkum narativních strategií rozvíjených během studené války. V roce 2020 absolvovala rezidenci v Sofii, kde pracovala na své knize Balkánská kuchařka.