Alena Scheinostová: Zametat podle kalendáře
Léto je, když jsme spolu – dozvěděla jsem se tuhle z reklamy nejmenovaného prodejního řetězce. Jiná reklama zase hlásala, že prý je léto, když grilujeme s přáteli. Léto je, když se jde k vodě, tvrdí prodejce nafukovadel na rybník; a v jisté školce se pro změnu učili, že léto je, když se teplý vítr honí strání a voda láká ke koupání.
Asi s těmi nafukovadly – ostatně Libuši Niklové, pramáti toho ikonického ve tvaru slona s plandavýma ušima, by letos v dubnu bylo právě devadesát let, kdyby se toho byla dožila. A slon samotný bude v příštím roce rovnou padesátiletý.
Čtěte také
U nás ovšem od doby, kdy jsem nafukovacímu slonu odrostla, platí tak trochu jiný příměr. Léto je, když se do domu začne ze zahrady tahat posekaná tráva. Ne naschvál, aspoň doufám. Každé roční období má ale svůj vlastní charakteristický neřád, který se s každým otevřením domovních dveří nosí do chodby, na schody a většinou ještě dál.
V zimě je předsíň plná bláta. Nepomůže rýžové koště připravené na zápraží, aby si příchozí ometli špinavý sníh z podrážek. Bláto vstoupí dovnitř, a když je den, popadá s ním mezi dlaždice i trocha štěrku, proti skluzu. Sprška jehličí prozradí, že se přiblížily Vánoce a někdo vlekl chodbou na síň uříznutou jedli, s povolující zemí a měknoucím trávníkem zase přibude natlelého listí, které jsme před sněhem nestačili shrabat, a přezimovalo pod závějí.
Čtěte také
Na svatého Jiří pak vylezou hadi a štíři a kočky je nosí všude po domě: tu kousek slepýše, tu pěknou housenku nebo macatého brouka, fujtajbl. Duben se překulí – a už se seká tráva. A když je podletí šťavnaté a vlhké jako to letošní, trávník dorůstá jako o život a zásobování travními žmolky je plynulé, jedna báseň.
Přírodní zákonitosti tak prolínají s rytmem školního roku jako tím posledním, co ještě nás, lidi urbanizovaného 21. století, váže s někdejšími zemědělskými cykly. Přibližně v téže době, kdy mizí z předsíně staré listí a střídá ho tráva, vytrácejí se z dětských batůžků zmačkané testy z matiky a dějepisu a místo nich nastupuje kalibr o něco silnější: jehličí, klíšťata a mokrý písek, sesbírané na skautu kdovípodjakým převisem.
Čtěte také
Jako bývaly žně vrcholem rolnického roku a dožínky jeho oslavou plnou darů mnohosti a hojnosti, je i prázdninový průlom přírody do kultury bohatý, razantní a stále znovu překvapující. Který kabinet kuriozit kdy skýtal tolik vzorků podivuhodných rostlin a semen, broučích krovek, zátek od limonády, jezevčích obratlů, kaštanů a použitých žvýkaček?
A přece i letnímu vyklepávání svršků, smetání biozbytků a vyplachování filtru od pračky nadejde konec. To když pod prahem začnou do předsíně zaletovat trojúhelníková semena bříz. Podzim je, když. A pak to všechno začne zase nanovo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
