Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?

8 fotografií

„Tři bezstarostně vzdělaní a vzdělaně bezstarostní přátelé si vymyslí univerzální plán, inspirovaný všemožným brakem, jenž se prodává v okultistických knihkupectvích. Zmínění přátelé nevědí, jaký je tajný konec plánu, naopak, v žertu jej nechají nedokončený. Jenže smečka okultistů, kteří nikdy nespí, ten plán vezme vážně a v hrůzostrašném závěru...“ Kvůli těm, kteří neznají pointu románu, neocitujeme pasáž z přednášky Umberta Eca do konce. 

Jeho v pořadí druhý román, který poprvé vyšel v roce 1988 (u nás o tři roky později) lze totiž číst především jako napínavý příběh o tajemném spiknutí. Zároveň ho můžeme vnímat jako úvahu o vztahu reality a fikce i jako ironického průvodce dějinami tajných organizací.

Jeho hrdinové dokážou spojit byť žertem, ale zároveň poučeně templáře, zednáře, bavorské ilumináty, bogomily, Candomblé, katary, sionské mudrce, nacisty, Asasíny, Opus Dei, Ordo Templi Orientis, Panta Rei a samozřejmě rosikruciány. V neposlední řadě může být román líčící hravou, ale současně rezignující aktivitu tří intelektuálů také jistým povzdechem nad promarněnými šancemi šedesátých let. Historie Rudých brigád připomíná, že některé tajné organizace měly na život italské, potažmo evropské společnosti opravdu tragický dopad.

Kniha obsahuje obrovské množství odkazů, narážek, či dokonce knih v knize. Počet možných interpretací je takřka nekonečný.