Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. Groteska o setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře

Návštěvník rozptýlí spisovatelovy obavy, že je literárním kritikem, a tak může začít jejich dialog. Ukáže se, že pan Fürchtegott Hofer, jak se návštěvník jmenuje, má o Korbesově díle hluboké znalosti. A jak sám říká, tahle schůzka může mít obrovský význam pro ně pro oba.

V rozhlasové hře z roku 1957 Friedrich Dürrenmatt otvírá své oblíbené téma vztahu reality a fikce, respektive uvěřitelnosti reality. Při své švýcarské premiéře se hra jmenovala Pan Korbes přijímá. Rakouská inscenace z roku 1958 získala cenu na festivalu Prix Italia. Následně se tato tragikomedie dočkala několika rozhlasových realizací. V roce 1988 ji v režii Augusta Everdinga, s Mariem Adorfem v roli Korbese a Horstem Bollmannem v roli Hofera natočila německá televize.

Friedrich Dürrenmatt (1921–1990) si jednou povzdechl, že to ve své kariéře nedotáhl tak daleko jako jeho dědeček, který byl za jednu ze svých básní arestován. Nicméně nepohodlným pravdám se ve svém díle rozhodně nevyhýbal. Byl synem protestantského duchovního, studoval teologii, filozofii a literaturu. Nějaký čas pracoval jako kreslíř a grafik, než se konečně stal spisovatelem. Dlužno poznamenat, že k jeho profesionalizaci značně přispěl rozhlas, kde našly uplatnění jeho hry nejdříve.

Nejúspěšnějším obdobím Dürrenmattovy kariéry bylo desetiletí na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy měly premiéru jeho nejznámější hry – Návštěva staré dámy (1956), Frank Pátý (1959), Fyzikové (1962), Herkules a Augiášův chlív (1963), Novokřtěnci (1967).
Ve své poetice byl Friedrich Dürrenmatt ovlivněn expresionismem i brechtovským epickým divadlem. Rád pracoval s prostředky tragikomedie, absurdity a především grotesky: 

Groteska je jednou z velkých možností být přesný, groteska je stylizací v nejvyšší míře, je to pohotová názornost, a právě pro tuto skutečnost je groteska schopná obsáhnout časové otázky, ba dokonce víc, zobrazit přítomnost, aniž by se stala tendencí nebo reportáží.

Dürrenmatovo dílo, jakkoliv zpracovává závažná témata, zůstává vtipné a zábavné nebo jako v případě románu Soudce a jeho kat napínavé. Platí to i o jeho patrně nejuváděnější hře Návštěvě staré dámy. V doporučení inscenátorům autor píše: 

„Stará dáma“ je zlá hra, ale nic neuškodí této komedii, která končí tragicky, víc, než skálopevná vážnost.